the creative part

Co se před očima ztrácí

30. september 2017 at 21:21 | neweresth
Zdravím,
Poslední zářijový večer tohoto roku. Čas, změny, plyne, jsou. Necítím se sama sebou. Co se děje na obloze, za oblohou směrem dál do prostoru jiného světa, jiných sfér. Hvězdy se houpou. Měsíc roste a ztrácí se. Dívá se, přihlíží a přichází. Ztracena v kruhu. Uzavřena ve vlastním světě. One eye open, one eye closed. Co chceš vidět, co vidíš. Co chceš cítit, co cítíš. Mimo světy, ve stínech, v siluetách, ve snech i nočních můrách. Jak jiný svět máš, jak jinak cítíš. Kde jsem, kde jseš. Pořád v (ne)pořádku. Ztracena v číslech, ztracena v čase. Cítit něco bez důvodu cítit. Intuice. Na jedné vlně. Sama, (ne)sama. V hlavě. V čase. Asociace.

(In)Sane.
S pozdravem neweresth

Nejsem zralá. Cítím se dítětem.

6. march 2016 at 22:11 | neweresth
Krásný večer,
Někdy slova na popis nestačí,někdy jich není třeba. Najít na kdečem to krásné. Pochválit detail. Není třeba perfektního výsledku, jen najít maličkost, která zaujme a tvůrce polechtá na duši. Mám radost z krásných myšlenek. Mám radost z dobrého děje, z radosti. Kouzla, pohádková atmosféra, tajemství a nadhled. Hledat a nacházet.

Nadchnout se. Přemluvit samu sebe. Nehledat vrásky v tváři či hluboko v našich hlavách a zkusit. Přemýšlet nad tím, jaké by to bylo ve světě, který si vyloženě vymyslíme, děj si v duchu napíšeme. Být otevření novým věcem, novým fantaziím. Pořád někde jinde.

S pozdravem neweresth
cítím se být někde jinde, kdekdo to nevidí - jen já a ten, kdo chce

Svědek svých činů

17. august 2015 at 9:14 | neweresth
Krásné dopoledne,
Kdyby se mě někdo zeptal - jak se mám. Těžko říct, když se ve mně míchají pocity, zážitky a nálady včerejších dní. Pamatuji, že nějaký ten rok zpátky, bych hned s určitostí odpověděla, že nevím. Ovšem, musíme se pochopit, že všechno se zdá být jen jako slet myšlenek, vět, slov. Neměla bych přemýšlet o tom, co má cenu a co ne, je to blbost. Přijde to samo, tomu věřím. Nehodlám se plácat ve větách a hned půjdu k tomu, co jsem si připravila. Třeba někoho zaujmou.

A jak to bylo dál?

4. january 2015 at 12:44 | neweresth
Krásné poledno-dopolední,
Koukám z okna na to jakou ohromnou sílu ten vítr vlastně má. Do výšky nějakých dvaceti metrů se tyčí vysoký smrk, ale oproti rychlosti určitě energie opravdu nemá šanci a prohýbá se. To, že je ta neviditelná síla tak mocná mi prozradí i rychle plující mračna šedo-fialové barvy. Co by teď mohly být zajímavější? Kdo ví. Čerpat inspiraci, sílu, energii a slova, to mě napadá a nabádá k tomu se dohodlat a něco udělat.

Mohu mít radost, jelikož zase nasněžilo, a co víc, prokoukávají sluneční paprsky, které dodávají takovému počasí tu správnou kouzelnou náladu. Chce to víc zmrzlé vody, víc lehoučkých vloček, víc krásy přírody. Usmívám se. Líbí se mi ta slova, ta představa. Další malé drobná radost. Možná múza k jakékoliv tvorbě. Podělím se o něco, co možná někdo ocení.

Ze dna dolů nahoru - změnit, udělat či zapomenout

1. november 2014 at 21:47 | neweresth
Krásný večer přeju,
(All Time Low - Backseat Serenade)
Pobyt doma mi dává celkem zabrat a to především v oblasti psychiky. Jde to celkem poznat, na tom, co vlastně píšu. Na náladě článků. Chci to překonat, jen zatím pátrám po tom, co udělat! Chci! Mám vizi a chci za ní jít. Chybí mi něco, co by mě naplňovalo. Každý je holt někdy dole a jednou nahoře. A já chci šplhat po žebříků směrem nahoru - pomalu, ale jistě. Poslechnout dobrou radu, inspirovat se a jít. Jo, jsem odhodlaná, a nechci se toho vzdát, protože my si vytvoříme vlastní realitu! Je to na nás, jakým směrem se dáme a co uděláme. Nic není nemožné. Nejsou to jenom slova, jsou to činy. Toď vše, co jsem chtěla sdělit, a nakonec přidám to, kvůli čemu článek vlastně píši - motivace ve slovech.
 
 

Advertisement