poems

Zoufalství ve slovech

11. october 2014 at 15:47 | neweresth
Krásné odpoledne,
Naladění není přímo zřejmé, trochu negativního nádechu jsem si vnesla do žití. Opakovaný houpačkový syndrom. Přemýšlím zda karma opravdu existuje a zda má vesMír opravdu takový vliv na naše počínání. Jsem tak špatná. Zpětně mě hlodá svědomí. Proč jsem to udělala tak? Proč jsem nemyslela jinak? Moc otázek mě tíží a to mě vede k tomutu počinu, který vám chci ukázat. Heh, co si vzpomínám, pár nesmyslů jsem již sepsala, asic tomu je již pár let pryč.

Cítit se svázána, jako v kleci,
každá má myšlenka mě topí hloubš,
snažím se plavat bez pomoci,
hledat možnost odproštění.

Mám pocit, že život pro mě není,
avšak jsem přesvědčena o lepších dnech,
kdy neponesu tíhu nerozhodnosti na bedrech.

Pokaždé, když dojde na výsledek,
odhlečí mě od těžkosti provazů,
svazující můj bezradně vypadající rozsudek,
kde možnosti útěků často není.

Otázky následků mi nedovolí konat,
není to o mně, je to o Vás,
snažím se v dobro obrátit a pomáhat,
avšak mi samotné se tolik neuleví.

A tak to dopadá, když člověk moc přemýšlí.
 
 

Advertisement