photo

Hořkosladká nevědomosti

26. february 2018 at 15:16 | neweresth
Zdravím,
když poohlédnu se na samu sebe minulou, mám pocit, že vlastně na ni ani nechci poohlížet. Jak jednoduché je vidět to, co vidět člověk nechce, co jej děsí. Smutné. Vtipné. (Neohrabané.) Avšak v danou chvíli, v ten 'přítomný' moment minulý je člověk svou nejlepší verzí. Neustále v procesu. Ve vývoji. Ať už pomalém nebo ve spěchu.

Bylo ráno. Chladný vítr pohlcoval veškeré teplo. V pohybu. V nehybném stavu teplo přinášel sluneční svit. Slunce se na obloze jevilo jako (téměř neskutečný) pravidelný kruh zářící v odstínech bíložluté barvy. Jak kouzelné jsou tyto momenty. Jak krásné je světlo, jeho moc. Kolikrát se člověk pozastaví nad tím, co mu vlastně přijde samozřejmé? Kolik krásy je v obyčejnosti.

Uzavřena v kruhu

7. january 2018 at 13:49 | neweresth
Zdravím,
nikdo nevědel nic. Nikdo nic vědět nechtěl. Nikdo. Někdo. Někde. Kdekdo. Jak ztracené, jak smutné, jak ponuré. To dítě, ten pohled, to prostředí. A stále bylo. A bylo dál. Chtěli vidět? Chtěli vědět? Chtěli něco? Chtěli všechno, a nechtěli nic. Chtěli být. Chtěli existovat.


Restrikce

11. june 2017 at 19:56 | neweresth
Zdravím,
Každý den se člověk musí rozhodovat, co bude/chce dělat, jak se zachovat, co říct, jak žít. Neustále přemýšlet. Řešit. A nakonec dojde na čas spánku, kdy se může zdát - že je klid. Někdy není. Stres. Noční můry. Potřebuje člověk k životu lidi? Téměř každý den vština z nás do určité míry přichází do kontaktu s některými jinými. Jaké to je - je to radost, je to smutek, je zlost či únava?


Cítit v každé buňce

26. may 2016 at 2:06 | neweresth
Krásný večer,
žiju, tak nějak. Kdeco se ztrácí v čase, který je relativní. Stárneme všichni. Opravdu. Jsem radši, když prší - poslouchat dopadající kapky, ležet a jenom být. Váhám, zda stojí za to být. Co mě ještě čeká? Možná bych chtěla vědět, ale nechci, chci se nechat překvapit - jak se vlastně se svým životem poperu?

Pořád se trápím sama se sebou. Nevím - co chci, jak se rozhodnout, nechci být nespravedlivá. Váhám nad tím, co je dobře a špatně. Člověk se nezavděčí všem a kdybych chtěla? Zbytečně se tím stresuju, maličkostmi - momentálně největší stresující chvíle zastává učení na zkoušky, které budou dofám brzy za mnou. Zbavím se takových stavů - nejistoty a úzkosti?

Optimisitcky na konec - jsou chvíle, kdy se cítím fajn - v těchto chvílích ovšem nepřemýšlím nad ničím. I to se stává a jsem za to ráda, jelikož, kdo by stále zvládal napnuté struny. To mi připomíná návrat ke hře na flétnu - nejsem vyložený talent, ale je to něco, co mě bavilo - vybrala jsem si to sama a proč bych nehrála jen tak, pro zábavu. Občas v těchto chvílích rostu ze své neschopnosti, občas se uklidňuji. Trénovat, chci.

Teď se usmívám. V uších mi hraje nová skladba Beartooth (jedna z mála skupin, kdy se při poslechu jejich skladeb cítím EXCITED) a pak klasické a instrumentální. Emoce, miluju je.

Den zvolna barevný

17. november 2015 at 15:21 | neweresth
Krásné odpoledne,
státní svátek, pořád se něco děje. Nečtu zprávy. Poslouchám hudbu. Když se podívám okna, nestojí to za řeč a tak si radši najdu něco, čím se zabavím. Třeba tohle. Opět další autoportréty.

Černobílé autoportréty

5. november 2015 at 10:18 | neweresth
Krásný den,
Když není kdo, musíte se holt spokojit s vlastními schopnostmi. Můžete mít dobrou náladu. Dojde na to, co pro to uděláte. Tímto bych nic nezdržovala a představila Vám mé autoportréty. Nejde o dokonalost, líbí se mi ten nádech. Užijte si.

Od všeho kousek a stále necelo

23. october 2015 at 21:42 | neweresth
Na chvíli zdaru i dál,
Stále se chceš podělit. O radost, o svou schopnost, kterou jiný nemá. Dát ze sebe aspoň trošku. Nechceš být člověk opomíjený či zapomenutý. Utápíš se ve své nesmyslné bolesti a neschopnosti. Někdy máš pocit, že máš sílu, ale na jak dlouho. Nechápeš. Nikdo jiný nenalézá pochopení. A tak to bývá?

A teď, jestli se najdeš. >>

Co s prázdnem?

31. may 2015 at 20:52 | neweresth
Krasné předvečerní,
S radostí mohu oznámit, že jsem dala tu slavnou maturitu. Nebudu si nalhávat - ve stresu jsem byla, ale kdo ne. Přeci jen to byla jedna z těch přelomových zkoušek v životě - a teď třeba víckrát do roka. Kdo ví. Nechci jen tak prázdně tlachat, ale ten prázdný čas, prázdné dny - to mě děsí. Doufám, že budu schopná makat na tom, jak vyplnit čas. Nejsem lenoch přece. Musím se vzchopit.

Teď už se jen pochlubím nějakou tou "momentkou". Jelikož mě těšnto efekt prostě zaujal a je ho moc. Vím, ale přešto se mi zatím líbí. Velice!

Kolik je hodin? Vrátila se v čase?

25. april 2015 at 17:54 | neweresth
Krásné odpoledno-předvečerní,
Nerada bych zdržovala svými emočními posuny, myslšlenkovými pochody či jinou formou neznámé energie ve formě slov. Pokouším se. Zkouším mnohé mé nápady. Realizace. Všechno se zdá být jako nějaký pokus, experiment. Byla jsem navnazena k tomu hluboce přemýšlet. A to dělám. Přemýšlím nad absurditou, obyčejností či nad smyslem čehokoliv.

Sem tam jseš prostě blázen

5. april 2015 at 8:08 | neweresth
Krásné dopoledne milí zlatí,
Co víme, že mnozí z nás mají ty prázdniny a kdo by řekl, že neslavímě svátky prosincové, ale dubnové. Ten počas už neví coby, kde se člověk koukne - jen žasne. Každou minutou se střídá silný vítr se sněhem, deštěm a nebo jen tak sám s prorvanou zářící oblohou. Je to tak inspirující, pozitivní - prostě se vždycky umoudří, ale kdo ví, na jak dlouhou chvíli. A tak je to taky s lidma, že. Jen chvíli se zamyslím a říkám si, buď v klidu a JSEM. A mít radost z radosti, proto tu ŽIJEM.

A když otevřu oči, zkouším, hned je to jinak a onak. Však chvílema člověk nemůže ani vstát. Proč se tak zabývat. Udělat si radost a zkoušet, tohle jsem udělala. Splnila povinnost a hned se líp cítila.

 
 

Advertisement