diary

Nadmíra myšlenek, asi bych to pak nebyla já.

15. february 2014 at 10:08 | neweresth
Zdravím,
Předem chci upozornit, že je to další sněť myšlenek lehce pubertálního děvčete, které stále hledá světlo na konci tunelu. Takže, záleží jen na Vás, jestli máte zájem se zaobírat jejím životem naladěným na "houpačkovou" vlnu.

Můj plán byl naprosto odlišný, ale mám prostě tu chuť napsat. Stále víc mě fascinuje to žití na této planetě. Z každé strany se ke mně dostává tolik informací, že pomalu ani nevím, co si mám myslet. Co je pravda a co lež. Zdá se, že jsem lehce ovladatelná, ale jak kdy. Nejvíc mě děsí to, že přemýšlím, opravdu hodně. Skoro bych řekla, že je to zdraví škodlivé, jeslti si chci udržet pevné nervy, které už asi nemám. Posledních pár dní jsem měla pocit, že jsem blázen. Takový pocit, že to nezvládám. Vždycky něco přijde, a naprosto mě to pohltí, že nevím, co si dál počít. A horší je, že mě to pohltí natolik, že si nemůžu pomoct a nedokážu to jen tak přejít.

Neleze mi na mozek, jak vlastně ten svět či život funguje. Jaká je pravděpodobnost událostí. Kdo tahá za nitky. Jsme to my, nebo...? Nedovedu si ani představit, co.

Nakonec bych ještě chtěla dodat, či znát Váš názor. Asi už od jakživa poslouchám písničky, záleží na náladě, který "styl" mě zrovna pohltí, ale došla jsem k názovně uvažovala nad tím, jak je lehké nechat se unést hudbou, ale zároveň jsem zjistila, že prostě text opomíjím. Nevím, jestli je to špatně nebo ne.... ráno jsem poslouchala a trochu se zamyslela nad tím, co vlastně text říká no a když už jsem se teda zaposlouchala, docela jsem se zhrůzila, ale kvůli tomu přeci nepřestanu poslouchat... Jednou jsem, ale situaci přehodnotila, ale to se týká toho "slavného" hitu interpreta Thickeho a jeho "kumpánů". V tom případě jsem ji tak trochu zavrhla. Tohle mě zrovna netrápí.

V poslední řadě si říkám, jak je možné, že je psychika nastavena zrovna na to určité měřítko.

Jestli máte chuť, zlepšit si náladu, můžete v předešlém článku.

Potýdenní příprava na stres.

9. february 2014 at 17:18 | neweresth
Krásný podvečer,
Jen tak jsem se chtěla ozvat, jelikož to zase na týden zabalím a budu se pilně věnovat studiu, které mě už teď stresuje. Jelikož jsem se na skoro nic z toho nekoukla. Vůbec mě neděsí ta představa, že se teď budu ještě učit. A víte, sakra, jak moc mě to desí. Škoda slov. Prokrastinace, nesnáším ji. Myslím, že se najde spousta takových lidí, co sdílí podobný nebo stejný názor či vlastnost. K tomuto víkendu bych přiřadila přídavné jméno - relativní nuda - a vlastně je to tkaové slovní spojení. Až na to nic nedělání mi ten konec týdne okořenila procházka s našima, kdy jsme se vyvezli a postupně vydali cestou do lesa či lesem. Měla jsem tu možnost užít si klidné chůze a koukat do okolí. Co mě víc těšilo, vyfotila jsem nějaký ten obrázek do sbírky vzpomínek, takže se časem možná podělím těmi (ne)dílky. Musím se omluvit, že je to jen ve zkrattc, ale stejně to možná ani nikdo nedočte.

Můžu se jenom ještě "pochlubit" takovou krátkou tvorbou. Stříháním jsem strávila minimálně dvě hodiny, takže jsem z toho byla celkem vyřízená. Doufám, že někdo sdílí podobný názor a nebo mi jej můžete vyvrátit. Určitě ocením každou vaši radu či každý komentář.
Děkuji.

Mimochodem, můžete se kouknout na video předchozí. Týkalo se optimismu.

Lehoučké paprsky a silný vítr.

7. february 2014 at 15:48 | neweresth
Příjemné páteční odpoledne,
Pěkně Vás zdravím s pohodlí kuchyňské židle. Zrovna jsem dopila již druhé kafe, ale stále mám chuť na další. Mám pocit, že to se mnou nic neděla, ikdyž mé tělo to asi moc neocení. Prázdniny se končí a já už se zase pomalu stresuju z toho, co mě prostě čeká. Avšak jsem opravdu ráda, za všechno, co se během tohoto týdne událo. Prodělala jsem nerozhodné depky, prodělala rozhovor, kdy jsem zjistila, že ten život není jen tak o ničem, že všichni jsou nerozhodní, takže můžu být v klidu, rozhodla jsem se konečně jakým směrem půjde můj výběr seminářů, udělala jsem si test osobnosti a jsem překvapena, nebo spíš ne, ale něco se celkem potvrdilo. Teď jenom čekám na výsledky testu dalšího. Prostě mě to zajímá, co se o sobě můžu ještě dozvědět. No, většina fakt a opravdu sedí.

Parkrát za tento týden jsem přehodnotila situace a vrhla se střemhlav na procházky s našimi psíky, jednak s tou naší malou ochechulí a potom s těmi velkým blbouny (Kim a Lim - barzojky už od narození). První polovina týdne byla opravdu příjemně naladěná, co se týče počasí. Sluníčko krásně svítilo, bylo celkem teplo a co víc, i ten vítr nebyl tak špatný. Druhá polovina pracovního týdne se vleče v tempu zataženého nebe a trochou silnějšího větru, který tak akorát děsí mé vyhlídky, do budoucnosti. Doufám jen, že se mi ještě podaří udělat to, co mám v plánu. Takže si držím palce.

Konečně jsem přečetla tu báječnou knížku - Obsluhoval jsem anglického krále - z půlky mi to přišlo jako takove lehke psané porno, ale co, další polovina už nebyla tak "záživná". Dneska bych to viděla ještě na chvilku, kdy si napíšu to, čeho bych chtěla dosáhnout a docílit. Však každý má právo na to, něco chcít.

Mějte se napozoru.
-neweresth

Stále se můžete pokochat mým videem, co se týče OPTIMISMU a klidně i odebírat, ale to už je jen na Vás, pokud budete mít zájem být obeznámení s dalšími videi. :)

Pomíjivost lidského bytí, voda lidského života a já.

3. february 2014 at 21:49 | neweresth
Zdravím Vás z brlohu,
Dneska byl krásný den, to se musí uznat. Začala jsem jej celkem optimisticky, kdy mě napadlo zase něco doma poklidit - o těch prázdninách. Nesnesu horu nádobí a drobky všude. Takže jsem uklidila a do toho si pouštěla nějaké songy, písničky, nebo jak chcete. Stálo to za to. Při některých jsem houpala boky do rytmu a cítila se celkem fajn. Aby toho nebylo málo, udělala jsem radost i těm malým čtyřnohým miláčkům - pustila ven naši fenku a uklidila klec morčatům. Miluju, když se můžu koukat na to čisto.

V rámci možností jsem uvařila oběd, ale stále mi doma nebylo tak dobře, jako když jsem se postavila do dvěří nebo vykoukla z okna, kdy se sluneční paprsky opíraly o každý odkrytý kout mého těla. Bylo to tak krásné a ten lehký vítr. Žádné škrábání v krku nebo bolest mi nebránila v tom nechat se takhle zlehka lechtat hřejivými paprsky z nebes.

Musela jsem si tedy dneska udělat radost. Začalo to tím, že jsem se namalovala. To mě hrozně baví. Cítila jsem se opravdu dobře při každém kroku, co jsem na sebe patlala nějakou tu chemikálii. Zní to opravdu úchylně, když to čtu zpětně, ale je to tak. Bavilo mě to. Snažila jsem se. Při tom jsem koukala na internetové stránky a poslouchala další "novou" music z očka, která mě více či méně moc neláká. Tohle odpoledne jsem završila procházkou s kamarádkou. Bylo to nádherné. Zase se vidět s někým s kým si můžete jen tak popovídat. Je to takové jiné. Spíš kamarádka na drbání, ale pro dnešek mi to relativně stačilo. Při téhle příležitosti jsem udělala radost i té naší čtyřnohé jorce, která nás doprovázela, ikdyž byla celkem ohrožována kamarádčiným koliákem.

To je ode mě pro dnešek všechno. Snažila jsem se vypíchnout ty podstatné věci, které mě relativně potěšily. Nechci se zaobírat tím, že mě zrovna odzbrojila nemoc. (Teď to mimochodem dělám.) Berme to s optimismem. Níže se můžete pokochat něčím, co jsem dnes vytvořila.
 
 

Advertisement