diary

(Ne)všední cesty všude a nikam

21. june 2014 at 9:27 | neweresth
Krásné víkendové dopolední,
Když se člověk podívá z okna, žádná sluneční zář jej nepřekvapí, ale je fajn, že si ji můžeme představit, takže tam vlastně je. Co víc, čas neskutečně letí, ale to nám nebrání v tom, abychom si jej užili, ikdyž je někdy těžké najít ten správný směr a možná i smysl v tom, co děláme, ale když jej najdeme, tak je jasné, že to má cenu. Když si vzpomenu, co všechno jsem si vlastně přála, ano, zamyslím se a vidím, že se to stává skutečností. Mít radost z každé maličkosti a vzpomenout si či uvědomit si je, je neskutečně fajn. Mít radost z toho z vlastních myšlenek. Je to fajn, je to třeba.

Kdeže jsem v posledních dovu týdnech cestovala víc než je mi zvykem, ale člověk nabere skutečností. A navíc, jsem neskutečně ráda. Můžu být v klidu, jelikož se mi naskytla ta možnost a dostala jsem místo na brigádě, a prostě nemusím mít žádný špatný pocit či stres z toho, že by mi zase někdo řekl, že jsem "marná". Zavděčit se všem je tak těžké. Stále je někdo nespokojený, a aniž by si to uvědomoval, ovlivní tím i své okolí - celkově ten přístup, ta energie, to všechno má svůj podíl na počínání.

Jak jde čas, člověk přijde na tolik úžasných věcí, co tu byly, ale pro jeho oči byly skryty. Najít to kouzlo v něčem, co třeba nebylo tak přitažlivé. Vidět věci jinak a snažit se o to. Nezůstat v bodě, kdy se nic neděje. Je třeba jít dopředu a vyvíjet se. Co víc, žasnu. Člověk se musí překonávat, prostě nejde nic nedělat, nechce být přeci naprosto uzavřen světu. Jsem nadšena.

Mimochodem, možná jste si všimli, nebo někoho napadlo, ale uvědomuju si, nebo přicházím na to, že vlastně já jsem ten člověk o kterém píši. Nedokážu se nazvat sebou. Je to chyba? Není, prostě na to ještě musím přijít. A co víc, nakonec bych ráda napsala, že o mé cestovní zážitky se přímo podělím někdy příště. ^^

Čas protkán směry

24. may 2014 at 19:38 | neweresth
Krásný podvečer milým návštěvníkům,
Každý z nás, lidí i nelidí si vlastně žije ve svém vlastním světě. Na svět se dívá svými zraky a myslí svou hlavou. Každá myšlenka je jedinečná. Často se pozastavuji nad tím, nad čím vlastně přemýšlím. Říkám si, proč a jak je to vlastně možné, že myslím v takových směrech. Často se snažím najít jiný směr, jiné řešení, jiné naladění myšlenek, ale jak kdy to jde. Občas je taková změna lehká a někdy je šíleně těžké ji překousnout, ale to znáte určitě všichni. Věřím, že každý má na to, pociťovat duševní klid, ale musí najít směr a cíl.

Jen, co se podívám zpětně, jak nám rychle uběhl školní rok, asic ještě měsíc před námi, ale stále je to šílené. Absolutně mi nepřijde, že už je zase konec. Stále přemýšlím, co může přinést zítřek, ikdyž to není tak podstatné, ale pořád můžu hledat nové cíle, a nezabývat se mylnými kroky minulosti. Inu, dalo by se říct, že mé počínání ovlivňuje každý pohyb, každé částice okolo, každého atomu, každého smítka prachu, každý tenoučký paprsek, každý milimetr a vlastně všechno nám pomalu neznáme a neviditelné a to i pouhým okem.

Nakonec bych Vám ráda ukázala video, které jsem po nějakém tom měsíci se shodou různých okolností přišla. Příjemnou zamyšlenou. ^^

Hardcore v hlavě

10. may 2014 at 20:37 | neweresth
Krásný podvečerní čas,
Dnešní den panoval ve znamení hřejivých slunenčích paprsků ozařujících celou širou krajinu. Nejlepší věcí, co může člověk jako takový udělat, je nechat se nabít hřejivou energií a obohat svě tělo o vitamín. A to jsem taky udělala. Pravé polední svícení mě opravdu neláká, ale v pozdějších odpoledních hodinách je fajn, nechat se unášet na vlnách pozitivní energie. Jen tak se projít, nemyslet - bezmyšlenkovitě se procháze a neřešit. Říká se, že ve dvou se to lépe táhne a tím pádem bylo nesmírně krásné, že jsem mohla udělat radost tomu našemu psisku - spojit užitečné s příjemným.

Víte, když si člověk plánuje čas, pociťuji omezení a proto se tomuto stavu - coby, kdyby, co až a apod. - snažím lehce vyhnout. Nejde to úplně, ale pro vlastní klid je snaha požadovaná, a pak je to fajn. Nenechat se tlačit časem. Jít proti němu. Nebuďte proti této myšlence, když člověk chce, jde zařídit všechno a nedivila bych se ani snové říši, jelikož fantazii se meze nekladou. Zavřít oči. Naladit své myšlenky na požadovanou frekvenci a snít přičemž zároveň žít. Nejsem až tak naivní, jen mám potřebu docílit duševního klidu a to nejenom nalézáním řešení v myšlenkách. Nechte se vést a nedovolte, aby vás stáhla nějaká prokletá smyčka do svých opakujících se spárů.

J s e m v d ě č n á k a ž d é p o z i t i v n ě n a l a d ě n é o s o b ě - t o c h c e t e, b ý t š ť a s t n í a b e z s t a r o s t í.

Najít směr.

8. may 2014 at 9:48 | neweresth
Krásné dopoledne milým čtenářům!
Dnešní den je ve znamení státního svátku a to tak či tak znamená volno. Nebuďme líní a běžme se projít, dokud je čas, určitě to ocení každá buňka ve vašem tělem, každý neprotažený sval a hlavně vaše mysl. Seberte vodítko a udělejte radost psímu příteli či přátelům. Udělá Vám to dobře.

Víte, je krásné, když Vám někdo napíše aniž byste to čekali, to že někomu chybíte je neskutečně pěkné. Potom si řeknete, že vůbec není marný žít a dělat, to co děláte. Stojí to za to. Avšak je jenom na Vás jak se následně zachováte. Někdo může mít menší problém se s takovou informací vyrovnat a někdo jde po šanci hned - TO SE VYPLATÍ! Snažmě se udržovat kontakt s okolím. Jsme tady pro sebe. Říká se, že nechtěné akce bývají ty nejlepší a s tím bych plně souhlasila. Ano, jsou zde vyjímky, ale kde ne, že.

Od založení tohohle, mého, blogu, který je jedním z mých mnoha, jsem si uvědomila spoustu věcí. Opravdu není na škodu, zamyslet se nad tím, co člověk dělá. Ponaučte se. Naučte se trpělivosti, kompromisům a neřešete, to, co je v podstatě marné, nebo nemá cenu. Dělejte to, co Vám dělá radost a to, čím uděláte radost lidem kolem Vás. Buďte šťastní a dělejte ostatní šťastné. Další fakt, díky kterému stojí za to žít. Jde znát spoustu bolesti, ale když se zaměříte na druhou kladnou stránku, ty radosti a nebudete řešit tu negativní část, určitě aspoň trochu změníte pohled na situace, na svět. Máte na to být šťastní, jenom změňtě pohled na věc. Nenuťte se. Vrhněte se do myšlení a možná Vás napadne, co zlepšit, jak vylepšit mezilidské vztahy! Věřím, že každý má na to něco dokázat a to doslova každý! Vrhněme se na změnu postojů a myšlení.

Mějte se krásně,
neweresth

Každý si zaslouží tvou pomoc

27. april 2014 at 8:18 | neweresth
Krásné dopoledne milí návštěvníci,
Dny volna se nachýlily ke konci, a já se chystám zase na ten sporpadený intr, asic musím ještě někdo strávit celé odpoledne, tak doufám, že to nějak zvládnu v tom svém nerozumném rozpoložení. To mě vede k tomu, že je opravdu fajn někoho podržet i v těch chvílích, kdy si člověk není jist sám sebou a jen proklouzává životem. Taky máte problém se tak nějak vcítit do situace? U osob, né tak blízkých to bývá někdy těžké, jeslti nejste naladěni na správnou vlnu. Určitě však stojí za námahu někomu udělat radost. Poté máte lepší pocit z toho, co děláte a jak vlastně žijete. Opravdu je fajn, najít tu vůli a zlepšit někomu den pěkným slovem či pouhým úsměvem. A co víc, slovo nenávidět a nesnášet by se mělo vymazat ze slovníku, jelikož pro ně není důvod. Myslím, že vždycky se dá najít řešení, ale člověk musí chtít a udělat pro to nějaký malý krok. Není zapotřebí se zbytečně trápit, asic každý má svá měřítka.

Aby toho nebylo moc, už teda končím. Možná někoho něco napadlo při čtení a v to pevně doufám, teď se můžete podívat na video, které se tak trochu týká blogu.cz. Když dojdete až ke konci tak Vám velice děkuju.
Pěkný týden!

Mega hrnec odhodlání.

22. april 2014 at 11:49 | neweresth
Přeji krásný den,
Momentálně cítím nějakou energii, odhodlání a mám pocit, že chci něco udělat, něco změnit, ale stále nemůžu přijít na to co. Avšak budu přemýšlet a určitě mě něco napadne. Inu, koukám na youtube, vařím a čekám až odejde mistr ladič klavírů a budu mít relativně klid. Co víc, musím uznat, že rostliny jsou věrnými modelkami. A v tuhle chvíli jsem dostala nápad. Jak úžasné. Mám nějaké ty fotky, ale štve mě, že rajce kazí kvalitu. Uuu, ale mám jej ráda.

Nemám sílu inspirovat či psát něco extra k zamyšlení, jen, že jsem nebyla politá, včera, což mě těší a proto se můžete kouknout na mé poslední video před katastrofou. Adié. Nechci to natahovat. Omlouvám se, ale směju se. To jo. A víte co, chci poznat svět, poznat lidi a překonat samu sebe a ukázat, že já na to mám!
Podělte se i o svůj názor. ^^

Epidemie fyzického zničení

18. april 2014 at 14:18 | neweresth
Krásné odpoledne návštěvníkům,
Ano, již je pátek a navíc je to druhý den těch veleslavných velikonočních prázdnin a já se konečně odhodlala se ozvat, jelikož jsem neměla vůbec inpiraci na to něco napsat, zapřemýšlet. Víte co je úžasné, ta jedinečnost myšlenek, člověk se zamyslí a je schopen vymyslet něco neskutečného, co může opravdu překvapit a o tom to je. Moment překvapení. Je to všude. A nejlepší je, když člověk ohromí. Když se na povrch dostane něco, co prostě člověk netuší. A změní to pohled na situaci?!

No, toď mé myšlenky pro začátek. Musím říct, že jsou asi nějaké obří erupce na Slunci, jelikož se šíří epidemie vyvrtnutých kotníků, berlí a zlomenin. Jo, tolik lidí jsem viděla a znám, co mají nějaký takový problém, ale co je ještě víc vtipné, nebo spíš k pláči, že jsem se přidala do jejich "klubu". Včera jsem si jen tak scházela ze schodů, trochu vtipným tempem a nějak jsem to neodhadla a teď mám napuchlý kotník. Doufám, že to je prostě jenom výron. Jo, trochu mi to zmařilo plány, jelikož mám být doma ještě týden a já se chtěla naučit novou věc, fyzicky náročnou, ale o jedné noze toho člověk moc neudělá. Takže si budu držet palečky, ať se ta noha prostě vylepší a já můžu zazářit ve vlastním světle.

Mimochodem, poslední dobou zkouším různou "grafiku", ale velmi jednoduchou. Pozorní či pravidelní čtenáři si mohli všimnou nového záhlaví a lehce pozměněných barev. Doufám, že se Vám na to dobře kouká.

Mějte se famfárově!

Těžké chvilky zamyšlení.

12. april 2014 at 19:48 | neweresth
Krásné podvečerní,
Týdny se ani tak nevlečou. Pomalu letí. Myslím si, že všechno je k něčemu dobré. Všechno má svůj cíl a smysl, ono se na něj musí jenom přijít. Každý má na to uspět (dosáhnout spokojenosti) ve svém vlasntím měřítku. Každý "špatný" krok nás má posunout takovým směrem, jakým je to pro nás nejlepší. Ano, život nám dává lekce, ale bez takového přemáhání se a řešení by to mohla být nuda. Každý má jiný život. Nelze všechno házet do jednoho pytle, ale ve své podstatě na tom něco je, že si vlastně realitu vytváříme. Všechno se nám vrací. Nové přichází. Stáre pomalu odchází a možná i přetrvává. Každý má na to ŽIT. Pomalu přicházím na to, že doposud jsem v podstatě přežívala. Teda poslední roky na střední. Ano, jsou tu ty světlé chvilky, kdy člověk nachází nějaký smysl v životě. Život je jedna velká houpačka, a délka zhoupnutí bývá často jiná a jedinečná, někdy dole a někdy nahoře. Dělejte to, co Vás baví!

Když se vrátím k takové té realitě. Nechci se honit za něčím, co mi zrovna moc nesedí. Ano, chci si udělat autoškolu, ale nechci se stresovat, že bych ji třeba před koncem školního roku nestihla. Radši to nechám na září, to bych měla ještě stihnout pře maturitou, v pohodě. Musím také uznat, že se vyřešila jedna má dvouměsíční smyčka. Je to lepší, cítím se líp. Nechci o tom psát, leda tak do deníčku mých myšlenek, ale aspoň píšu, že je to tak lehce vyřešilo. Sice je to stále ve mě, ale není to tak žhavé. Od příštího týdne mi začne kratší volno, teda myslím ty velikonoční prázdniny a jejich neplánované pokračování. Mám nápady na "fotografické" pokusy, takže doufám, že aspoň jeden z nich zrealizuji. Posílám Vám pořádnou dávku optimismu.

Doufám, že jste zvládli pohled na mé dílo.

Nespavost neomlouvá.

30. march 2014 at 6:32 | neweresth
Přeji příjemné ráno,
Jsem velice optimisticky naladěná, nebo se aspoň cítím v klidu a v pohodě, narozdíl od toho, co jsem prožívala včera večer, kdy na mě působila ta negativní energie a ty odstíny světla, tak trochu domácí deprese, která mi často ukazuje jak se vlastně cítím v domácím prostředí, ale tohle není hlavním bodem dnešní ranní zprávy. Abych byla upřímná, chci Vás obohatit řádně o má psaná slova z mysli, jelikož, kdekoho nezajímá, kdo vlastně jsem. Co jsem vlastně zač. Avšak děkuju těm, co si přečetli něco o mně.

Každovíkendová škola mi leze krkem. Všechno doháním v pátek a sobotu, potom je to další stereotyp, kdy se učím na následující dny, asic v poslední době mám problém s koncentrací. Je to skoro jako bych snědla celý půlkilový balíček sušenek, nebo celou stuentskou - mimochodem KOKOSOVÁ! Miluju ořechy. Jo, můj život je velice sladký, což mě trochu děsí, takže vzhůru k odříkání, aspoň trošku.

Kdybych se pobavila o svých "negativných" pocitech, tak je léčím konverzací, psaním svých myšlenek do "deníku". Když se kouknu zpětně, je to pořád to samé, ale něco na tom je. Člověk si ty své myšlenek, ty správné vměstnává do své mysli a cítí se tak trochu správně. Jo, život je plný překvapení. Není vhodné přiznávat si, že to stojí za nic! Člověk si musí najít činnnost, smysl, něco pro, co stojí za to žít, něco co jej naplňuje. Takové hledání může být kolikrát během na dlouhou trať, ale vytrvalí běžci se nevzdávají. Jsem ohromně ráda, že se na světe najdou lidi, se kterými můžu sdílet své nesmyslné a nepochopitelné psycho myšlenky a celou psychiku.

A víte co, jsem nehorázně ráda, že můžu nějak pomoct a to třeba jen pár slovy a lidi to potěší. Miluju zpětnou vazbu. Jsem nadšená, když jsou lidi šťastní. A to mě naplňuje. Cítím se pak mnohem líp, když vím, že to má smysl. Jde o princip, o to, co si myslíme. Takže opět, vzhůru za snem.

Nakonec se můžu pokochat jedním zoufalým činnem, stále lehce pubertální slečny. Prosím, berte to s rezervou.

Boj pomocí terapie.

15. march 2014 at 1:15 | neweresth
Krásné sobotní ráno.
Venku je tma, ale krásná, bez mračna. Sice je trochu zima, ale v tom pozorovat noční oblohu to vůbec nevadí, když je člověk za oknem. Vždycky jsem byla fascinována tou čirostí tmy posypanou obrovskými žárovičkami někde daleko, možná až v Tramtárii. Fantazii se meze nekladou a když nevím, tak si raději domyslím - cestu provázenou hvězdami různých tvarů a velikostí.

Dny, které se mnou běží jsou stále v rytmu zmatenosti. Už jsem si zvykla, ikdyž jsem plná smíšených nálad. Snažím se to odbourávat. Postupně. Jak jen to jde. Přemýšlím moc, ale žiju. To je hlavní. Nesmím se nechat užírat vlastní nesmyslnou myslí.

Posledních pár odpolední jsem se po škole vrhla do parku. Bylo totiž nádherně. Svítilo slunce a pálilo do zad. Tak proč bych toho nevyužila. Srovnat si myšlenky. Nabrat sílu. Pár chvil jsem strávila psaním svých "trápení" a myšlenek do papíru, kde jsem sama sebe přesvědčovala, co vlastně chci, co se vlastně děje. Všechno je podobné, ale to nevadí. Hlavní je, že jsem ze sebe dostala aspoň část těch pocitů, emocí. Prostě se vypsat. Nejsem si úplně jistá, že to pomohlo, ale v tu chvíli mi bylo líp. Poslouchat radost z okolí. Úsměvy na tvářích. To mě těší.

Dneska mě přemohla síla emocí. Úplně mě pohltila síla nevrlosti. Nerozuměla jsem. Nechtěla jsem nic slyšet. Naprosté ticho mi vyhovovalo. Proto jsem započala chvilkovou terapii na tento "problém" svým skvělým zpěvem. Hned mi bylo líp. Zakrákorala jsem celé obci i městu a uklidnila se.

Jdu s novými cíli a jdu s nimi. Jdu v duchu naivity, ale to jsem přece já.
 
 

Advertisement