diary

Epidemie fyzického zničení

18. april 2014 at 14:18 | neweresth
Krásné odpoledne návštěvníkům,
Ano, již je pátek a navíc je to druhý den těch veleslavných velikonočních prázdnin a já se konečně odhodlala se ozvat, jelikož jsem neměla vůbec inpiraci na to něco napsat, zapřemýšlet. Víte co je úžasné, ta jedinečnost myšlenek, člověk se zamyslí a je schopen vymyslet něco neskutečného, co může opravdu překvapit a o tom to je. Moment překvapení. Je to všude. A nejlepší je, když člověk ohromí. Když se na povrch dostane něco, co prostě člověk netuší. A změní to pohled na situaci?!

No, toď mé myšlenky pro začátek. Musím říct, že jsou asi nějaké obří erupce na Slunci, jelikož se šíří epidemie vyvrtnutých kotníků, berlí a zlomenin. Jo, tolik lidí jsem viděla a znám, co mají nějaký takový problém, ale co je ještě víc vtipné, nebo spíš k pláči, že jsem se přidala do jejich "klubu". Včera jsem si jen tak scházela ze schodů, trochu vtipným tempem a nějak jsem to neodhadla a teď mám napuchlý kotník. Doufám, že to je prostě jenom výron. Jo, trochu mi to zmařilo plány, jelikož mám být doma ještě týden a já se chtěla naučit novou věc, fyzicky náročnou, ale o jedné noze toho člověk moc neudělá. Takže si budu držet palečky, ať se ta noha prostě vylepší a já můžu zazářit ve vlastním světle.

Mimochodem, poslední dobou zkouším různou "grafiku", ale velmi jednoduchou. Pozorní či pravidelní čtenáři si mohli všimnou nového záhlaví a lehce pozměněných barev. Doufám, že se Vám na to dobře kouká.

Mějte se famfárově!

Těžké chvilky zamyšlení.

12. april 2014 at 19:48 | neweresth
Krásné podvečerní,
Týdny se ani tak nevlečou. Pomalu letí. Myslím si, že všechno je k něčemu dobré. Všechno má svůj cíl a smysl, ono se na něj musí jenom přijít. Každý má na to uspět (dosáhnout spokojenosti) ve svém vlasntím měřítku. Každý "špatný" krok nás má posunout takovým směrem, jakým je to pro nás nejlepší. Ano, život nám dává lekce, ale bez takového přemáhání se a řešení by to mohla být nuda. Každý má jiný život. Nelze všechno házet do jednoho pytle, ale ve své podstatě na tom něco je, že si vlastně realitu vytváříme. Všechno se nám vrací. Nové přichází. Stáre pomalu odchází a možná i přetrvává. Každý má na to ŽIT. Pomalu přicházím na to, že doposud jsem v podstatě přežívala. Teda poslední roky na střední. Ano, jsou tu ty světlé chvilky, kdy člověk nachází nějaký smysl v životě. Život je jedna velká houpačka, a délka zhoupnutí bývá často jiná a jedinečná, někdy dole a někdy nahoře. Dělejte to, co Vás baví!

Když se vrátím k takové té realitě. Nechci se honit za něčím, co mi zrovna moc nesedí. Ano, chci si udělat autoškolu, ale nechci se stresovat, že bych ji třeba před koncem školního roku nestihla. Radši to nechám na září, to bych měla ještě stihnout pře maturitou, v pohodě. Musím také uznat, že se vyřešila jedna má dvouměsíční smyčka. Je to lepší, cítím se líp. Nechci o tom psát, leda tak do deníčku mých myšlenek, ale aspoň píšu, že je to tak lehce vyřešilo. Sice je to stále ve mě, ale není to tak žhavé. Od příštího týdne mi začne kratší volno, teda myslím ty velikonoční prázdniny a jejich neplánované pokračování. Mám nápady na "fotografické" pokusy, takže doufám, že aspoň jeden z nich zrealizuji. Posílám Vám pořádnou dávku optimismu.

Doufám, že jste zvládli pohled na mé dílo.

Nespavost neomlouvá.

30. march 2014 at 6:32 | neweresth
Přeji příjemné ráno,
Jsem velice optimisticky naladěná, nebo se aspoň cítím v klidu a v pohodě, narozdíl od toho, co jsem prožívala včera večer, kdy na mě působila ta negativní energie a ty odstíny světla, tak trochu domácí deprese, která mi často ukazuje jak se vlastně cítím v domácím prostředí, ale tohle není hlavním bodem dnešní ranní zprávy. Abych byla upřímná, chci Vás obohatit řádně o má psaná slova z mysli, jelikož, kdekoho nezajímá, kdo vlastně jsem. Co jsem vlastně zač. Avšak děkuju těm, co si přečetli něco o mně.

Každovíkendová škola mi leze krkem. Všechno doháním v pátek a sobotu, potom je to další stereotyp, kdy se učím na následující dny, asic v poslední době mám problém s koncentrací. Je to skoro jako bych snědla celý půlkilový balíček sušenek, nebo celou stuentskou - mimochodem KOKOSOVÁ! Miluju ořechy. Jo, můj život je velice sladký, což mě trochu děsí, takže vzhůru k odříkání, aspoň trošku.

Kdybych se pobavila o svých "negativných" pocitech, tak je léčím konverzací, psaním svých myšlenek do "deníku". Když se kouknu zpětně, je to pořád to samé, ale něco na tom je. Člověk si ty své myšlenek, ty správné vměstnává do své mysli a cítí se tak trochu správně. Jo, život je plný překvapení. Není vhodné přiznávat si, že to stojí za nic! Člověk si musí najít činnnost, smysl, něco pro, co stojí za to žít, něco co jej naplňuje. Takové hledání může být kolikrát během na dlouhou trať, ale vytrvalí běžci se nevzdávají. Jsem ohromně ráda, že se na světe najdou lidi, se kterými můžu sdílet své nesmyslné a nepochopitelné psycho myšlenky a celou psychiku.

A víte co, jsem nehorázně ráda, že můžu nějak pomoct a to třeba jen pár slovy a lidi to potěší. Miluju zpětnou vazbu. Jsem nadšená, když jsou lidi šťastní. A to mě naplňuje. Cítím se pak mnohem líp, když vím, že to má smysl. Jde o princip, o to, co si myslíme. Takže opět, vzhůru za snem.

Nakonec se můžu pokochat jedním zoufalým činnem, stále lehce pubertální slečny. Prosím, berte to s rezervou.

Boj pomocí terapie.

15. march 2014 at 1:15 | neweresth
Krásné sobotní ráno.
Venku je tma, ale krásná, bez mračna. Sice je trochu zima, ale v tom pozorovat noční oblohu to vůbec nevadí, když je člověk za oknem. Vždycky jsem byla fascinována tou čirostí tmy posypanou obrovskými žárovičkami někde daleko, možná až v Tramtárii. Fantazii se meze nekladou a když nevím, tak si raději domyslím - cestu provázenou hvězdami různých tvarů a velikostí.

Dny, které se mnou běží jsou stále v rytmu zmatenosti. Už jsem si zvykla, ikdyž jsem plná smíšených nálad. Snažím se to odbourávat. Postupně. Jak jen to jde. Přemýšlím moc, ale žiju. To je hlavní. Nesmím se nechat užírat vlastní nesmyslnou myslí.

Posledních pár odpolední jsem se po škole vrhla do parku. Bylo totiž nádherně. Svítilo slunce a pálilo do zad. Tak proč bych toho nevyužila. Srovnat si myšlenky. Nabrat sílu. Pár chvil jsem strávila psaním svých "trápení" a myšlenek do papíru, kde jsem sama sebe přesvědčovala, co vlastně chci, co se vlastně děje. Všechno je podobné, ale to nevadí. Hlavní je, že jsem ze sebe dostala aspoň část těch pocitů, emocí. Prostě se vypsat. Nejsem si úplně jistá, že to pomohlo, ale v tu chvíli mi bylo líp. Poslouchat radost z okolí. Úsměvy na tvářích. To mě těší.

Dneska mě přemohla síla emocí. Úplně mě pohltila síla nevrlosti. Nerozuměla jsem. Nechtěla jsem nic slyšet. Naprosté ticho mi vyhovovalo. Proto jsem započala chvilkovou terapii na tento "problém" svým skvělým zpěvem. Hned mi bylo líp. Zakrákorala jsem celé obci i městu a uklidnila se.

Jdu s novými cíli a jdu s nimi. Jdu v duchu naivity, ale to jsem přece já.

Jak zažít XY.

9. march 2014 at 7:28 | neweresth
Krásné ráno.
Opět mám pocit lehkého zklamání z mého počínání. Mrzí mě spoustu věcí, ale musím se s tím vyrovnat. Stojí za to žít, a proto pro to musíme něco udělat... Během toho, co jsem psala tuhle větu jsem se spontánně rozhodla něco podniknout. Díky jistým vnějším vlivům jsem se dohodlala, odhodila počítač, navlekla na sebe nějaký teplý habit (ovšem vynechala jsem rukavice - zásadní chyba) a vyrazila ven - Do ledového království. Kdo by to do mě řekl?! Ani já sama. Je čas jedat trochu bezhlavě. Žážitek je potom o to kouzelnější.

"Jako dopravní prostředek jsem si vybrala kolo. Docela jsem se překvapila. Sice jsem některé kopcovité úseky byla nucena vyšlapat, ale stálo to za to! Pozorovat tu zářivou tečku v tom obrovském prostoru bylo opravdu úchvatné. Každá změna barev, tonů a osvětlení měla svůj jistý význam, co se týče zrození nového dne. Paprsky, které se pomalu derou přes kopce a opírajíc se do Vás jsou něčím nesmírným. Tolik přídávných jmen bych použila, ale stále by to bylo málo. Tak dobře mi bylo. I zmrzlý obličej a ruce mi naprosto nebránily v tom abych se usmívala a užívala si to. Je neskutečné za jak relativně krátkou dobu dokáže slunce změnit náladu krajiny." Určitě se s Vámi do budoucna podělím o fotky. Teda pokud bude zájem.

Hned je mi líp. Musím poděkovat. Není to marné, prostě je to na nás, co nám radost udělá, za tím bychom měli jít. Je zbytečné se trápit, kvůli něčemu, pro co ani nechceme nic udělat. Vezměte svůj osud do rukou. Sněte a konejte. Držím Vám pěsti. Mimochodem, můžete se podívat na tohle. Je to trochu slabší "odvar".

Prostě XY.

Zmatená mysl obohacena o přírodní překvapení.

1. march 2014 at 1:27 | neweresth
Příjemné ranní hodiny,
Už mi to příjde jako každotýdenní rutina. Prostě přeijet domů, vybrat celou ledničku, sednout si k počítači, nasadit si sluchátka a přemýšlet až do ranních hodin. Zajímalo by mě, čím to je. Celý týden se cítím unavená, ale plná energie. Taková ironie. Absolutně mi neleze na mozek, jak je jen možné, že se chovám jako nevybouřená patnáctka a přitom jsem stará. No, všk je přeci jenom číslo. Na to, jak se cítím asi opravdu vliv nemá, ale někdo si stojí za názorem, že se to prostě nehodí.

Pořád tápu v myšlenkách, kdo vlastně jsem. Cítím se zmatená, a prej to není jenom můj pocit. Uvažuji nad tím, jak je vůbec možné, že jsem se stále nenašla. Každou vteřinu a minutu se hledám ve svých projevech chování, ve svých myšlenkových pochodech a stále není konce.

Bojovat za šťastné konce. Žit pro něco, co má smysl. To chci. Chci zažít nějaké dobrodružství. Vyčerpat tu energii, která se mnou cloumá. Najít správnou cestu, která možná nebude lehká, ale já se překonám. Chci se překonat. Být něčím. Neproplouvat, ale žít. Otevřít oči. Zapomenout na stud. To chci. Všechno tohle a ještě víc. Určitě na to mám, prostě si musím víc věřit.

A teď. Teď. Teď. Teď, se snad vzchopím.

Odlehčený úsměv na rtech za zvuků počínání.

22. february 2014 at 22:38 | neweresth
Zase Vás spamuju, but who cares?
Některé myšlenky jsem utřídila tak, aby mě netrápily, ale pořád se to vleče. Odbourávání je holt na dlouho, ale na tom zapracuju. Mám spoustu práce, takže to možná půjde snadno, nebo prostě na práci nebude ani pomyšlení. Avšak... Pozor... Moje nálada je relativní normální. Dalo by se říct OK. Mám takový pocit, že mám poslední dobou chuť letět. Pryč. Pomalu se vidím v těch létavcích, o kterých zrovna něco píšu.

Nechci být depresivní, ale mám tolik témat, o kterých by se dalo relativně dost debatovat a to spíš v tom negativním slova smyslu. Nechci si, ale dneska to prostě překonám a nenechám se "zmást" negativní energií. Je čas nastoupit na tu pravou vlnu, tu, pozitivní, plnou energie, radosti a života.

Co jsem doma, nevím, kde mám hlavu. Pořád někdo něco řeší. Cítím se bezmocná, a dávám to najevo docela špatným způsobem. Avšak, zase, snažím se mysl uklidnit a povznést se nad situací. Nemůžu se nechat pořád deptat nějakými maličkostmi. Je to smutné, že mě trápí zrovna něco, co by mi mělo být opravdu nejbližší, ale mám ten pocit, že mi prostě nerozumí. Takovému stavu určitě taky porozumíte. Nejsme tady na vše sami! Tím bych skončila, jelikož chci být optimistická.

Koukněte se a pobavte se, pokud budete chtít.

Pohled na svět uvězněného ve strachu.

22. february 2014 at 0:58 | neweresth
Krásný brzkou hodinu ve znamení zářících hvězd Vám přeji.
Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mě láká psát. Není to jako dřív, když jsem prostě neměla takovou chuť, napsat delší větu. Příjde mi, že jsem to prostě odflákla, napsala nějaký nezajímavý příspěvek bez emocí. Možná nebylo to správné rozpoložení, pro to abych napsala něco tak trochu smysluplného. Můj pohled na svět či na současnou situaci priorit se velmi měnil v průběhu pár let. Pochybuju, že se koloběh zastaví, takže počítám s tím, že příjde zase nějaká ta změna, ale momentálně se cítím relativně dobře, avšak zmateně s tím, co mám, či nemám.

Je toho tolik, z čeho mám chuť se vypsat. Občas mám prostě pocit, že je má nálada nastavená tak, abych se cítila jako bych se měla každou chvíli rozsypat. Mám takový pocit, že to prostě nezvládám. Jsou takové chvíle, kdy mám pocit, že se zhroutím a takové, kdy hýřím optimismem. Nerozumím těm všem vlivům - barvy, okolí, hlasy a mnohé další. Je toho tolik, co může změnit náladu. Jenom slovo, dvě či tři a nebo pouhý pohled. Těžko se s tím vyrovnávám, jelikož nad tím opravdu přemýšlím. Jo, lehce se řekne, že to nemám řešit, ale jen tak lusknutím prstem to prostě nejde. Začala jsem odbourávat "stresové" hranice na úplně špatnou stranu. Bylo by třeba přetočit vlnu.

Nejradši bych se někdy ráda nakopala, za to, co dělám, jak se chovám. Tohle, si říkám teď, ale když příjde na určité situaci, jsem opravdu v úzkých. Je pro mě těžké vypořádat se se sebou samou, s mým chováním. Každičká kapka strachu mě zahání do kouta a stále mě drží těmi svými chapadly, a ač se sebevíc snažím, překonat se, vždycky příjde nějaký další blok a nejde mi, se hnout. Mám pocit, že jsem něco překonala, ale stále je na čem pracovat. Nikdy nic samo jen tak nepříjde. Takových možností je, a já se držím zpátky a pak mi to užírá mysl.

V poslední době jsem si oblíbila procházení plné nesrovnaných myšlenek, které je třeba někam šoupnout. Pokaždé dojdu k nějakému názoru, ale...

P.S. Zmatečné skoro jako já.

Nadmíra myšlenek, asi bych to pak nebyla já.

15. february 2014 at 10:08 | neweresth
Zdravím,
Předem chci upozornit, že je to další sněť myšlenek lehce pubertálního děvčete, které stále hledá světlo na konci tunelu. Takže, záleží jen na Vás, jestli máte zájem se zaobírat jejím životem naladěným na "houpačkovou" vlnu.

Můj plán byl naprosto odlišný, ale mám prostě tu chuť napsat. Stále víc mě fascinuje to žití na této planetě. Z každé strany se ke mně dostává tolik informací, že pomalu ani nevím, co si mám myslet. Co je pravda a co lež. Zdá se, že jsem lehce ovladatelná, ale jak kdy. Nejvíc mě děsí to, že přemýšlím, opravdu hodně. Skoro bych řekla, že je to zdraví škodlivé, jeslti si chci udržet pevné nervy, které už asi nemám. Posledních pár dní jsem měla pocit, že jsem blázen. Takový pocit, že to nezvládám. Vždycky něco přijde, a naprosto mě to pohltí, že nevím, co si dál počít. A horší je, že mě to pohltí natolik, že si nemůžu pomoct a nedokážu to jen tak přejít.

Neleze mi na mozek, jak vlastně ten svět či život funguje. Jaká je pravděpodobnost událostí. Kdo tahá za nitky. Jsme to my, nebo...? Nedovedu si ani představit, co.

Nakonec bych ještě chtěla dodat, či znát Váš názor. Asi už od jakživa poslouchám písničky, záleží na náladě, který "styl" mě zrovna pohltí, ale došla jsem k názovně uvažovala nad tím, jak je lehké nechat se unést hudbou, ale zároveň jsem zjistila, že prostě text opomíjím. Nevím, jestli je to špatně nebo ne.... ráno jsem poslouchala a trochu se zamyslela nad tím, co vlastně text říká no a když už jsem se teda zaposlouchala, docela jsem se zhrůzila, ale kvůli tomu přeci nepřestanu poslouchat... Jednou jsem, ale situaci přehodnotila, ale to se týká toho "slavného" hitu interpreta Thickeho a jeho "kumpánů". V tom případě jsem ji tak trochu zavrhla. Tohle mě zrovna netrápí.

V poslední řadě si říkám, jak je možné, že je psychika nastavena zrovna na to určité měřítko.

Jestli máte chuť, zlepšit si náladu, můžete v předešlém článku.

Potýdenní příprava na stres.

9. february 2014 at 17:18 | neweresth
Krásný podvečer,
Jen tak jsem se chtěla ozvat, jelikož to zase na týden zabalím a budu se pilně věnovat studiu, které mě už teď stresuje. Jelikož jsem se na skoro nic z toho nekoukla. Vůbec mě neděsí ta představa, že se teď budu ještě učit. A víte, sakra, jak moc mě to desí. Škoda slov. Prokrastinace, nesnáším ji. Myslím, že se najde spousta takových lidí, co sdílí podobný nebo stejný názor či vlastnost. K tomuto víkendu bych přiřadila přídavné jméno - relativní nuda - a vlastně je to tkaové slovní spojení. Až na to nic nedělání mi ten konec týdne okořenila procházka s našima, kdy jsme se vyvezli a postupně vydali cestou do lesa či lesem. Měla jsem tu možnost užít si klidné chůze a koukat do okolí. Co mě víc těšilo, vyfotila jsem nějaký ten obrázek do sbírky vzpomínek, takže se časem možná podělím těmi (ne)dílky. Musím se omluvit, že je to jen ve zkrattc, ale stejně to možná ani nikdo nedočte.

Můžu se jenom ještě "pochlubit" takovou krátkou tvorbou. Stříháním jsem strávila minimálně dvě hodiny, takže jsem z toho byla celkem vyřízená. Doufám, že někdo sdílí podobný názor a nebo mi jej můžete vyvrátit. Určitě ocením každou vaši radu či každý komentář.
Děkuji.

Mimochodem, můžete se kouknout na video předchozí. Týkalo se optimismu.
 
 

Advertisement