diary

Pozor na to, co si přeješ - protože se plní

22. november 2014 at 8:08 | neweresth
Krásné ráno milí lidé,
Už nějakou tu dobu věřím v to, že se naše sny plnÍ, jenom prostě v nějaký ten správný čas, kdy to třeba člověk ani nečeká. Můžete si myslet, že je to třeba blbost, ale ono fakt záleží na tom, jak pohlížíte na svět. Někdo může být v klidu pořád, ale někdo se poář hoube nahoru a dolů - nevadí, i tak je fajn se nechat něčím motivovat.

Mnohdy se stává, že si člověk vlastně něco nepřeje a tak na to myslím, že se mu to vlastně stane. Bacha na to, co si přejete. Třeba i to špatné se Vám může vrátit. Taková předpona NE- je stále jenom předponou, ale slovesou zůstává a to udává cestu, rytmus a takt naším přáním.

Kolikrát jsem měla malá přání a ta větší a dostalo se mi jejich vyplnění, asic v takový čas, kdy by to člověk nečekal, ano, třeba v intervalech let, ale co. Když se pak vlastně podívám zpět, zjišťuji, že tohle je vlastně to, co jsem si přála. Můžu být vděčná - což mě ž mnohdy jsem. Můžu být překvapená, ale pořád ráda. Hlavní je, že si to poté uvědomím, co jsem chtěla a MÁM to.

Tímto bych ráda řekla, že není třeba zatracovat své sny. Ony se opravdu plní.
  1. Přála jsem si poníka. V podstatě jej od středy "mám" - mám jedinečnou možnost jej učit základům.
  2. Pořídila jsem si pár věcí k práci ze země (s bezrožci). A tohle se mi onehdy taky splnilo.
  3. Kdysi jsem chtěla vlastnit skinny morče a měla jsem jej.
  4. Chtěla jsem si pořídit nějaký výtvarné potřeby a ty taky mám.
  5. Vždycky je tady někdo, kdo mě má rád, ikdyž je to třeba těžké pochopit a sama tomu nerozumím.
Možná jsou to hlouposti, ale v mé míře mají svůj význam. Jsou to věci většinou materiální, asic věci nemateriální nezatrácím. Všechno má svůj čas.

Probuzení

27. october 2014 at 17:17 | neweresth
...občas mám pocit, že je třeba nastolit nějaký řádný řád, kterýmse inspiruji, ale to já nechci. Nechci se ještě víc omezovat.

(Nemohu si pomocit, ale pro dnešek jsem se naladila na tuto vlnu.)


Poslední dobou se tak nějak zase nevyznám v sobě, co chci a nedokážu ovlivnit svou vůli a některých věcech si tak trochu pomoct. Dělám věci, co mě baví, ale někdy mi trvá než se k tomu dokopu a dostanu. Když už jsem v tom, jde to a je mi fajn. Nechci se cítit ztracená, protože se nedokážu sama zvládnout.

Opět docházím k dalším názorům, jako že bych měla provést nějakou změnu, která by mě nějak navedla na lepší směr, k lepší náladě. Jsem tak pomíjivá a složitá. Namlouvám si to. Je to tak nějak, více či méně špatně. Chybí mi komunikace. Chybí mi motivace. Chci udělat to, co chci a myslím si, že je správné, ale kdekomu se mé vize nezdají.

(Jedno z mých pondělních rán.)

Asic, nekončím s negativním. (Přeberte si to jak uvážíte za vhodné.) Doufám, že v nadcházejících dnech dojdu k lepšímu pohledu na svět, k lepšímu naladění. Opět začnu navštěovat ty poloněmé lichokopytníky. Vidím v tom smysl. Zase pomůžu. Přestavuju si to jako něco, co mi chybělo a opět mi navrátí chuť k tomu žít víc.

Mám chuť napsat, že jsem si konečně uvědomila jednu zásadní věc, která mě čas od času velice tíží.

P.S. Píšu s velkou neurčitostí. Chtělo by to psát o učitých věcech? Zajímám Vás? Zajímá Vás, co si myslím?

Na pomoci záchranného kruhu, když se chceš dostat z kruhu

21. september 2014 at 8:47 | neweresth
Krásné nedělní,
Přemýšlím, co bych napsala. Je toho stále tolik, ale všechno je tak spletené, že vlastně ani nevím, kde je začátek či konec. Řešit problémy, které nejsou vlastně ani problémy, puhá myšlenka. Rozmotávání kruhů, do kterých se stále dostávám, ale i zamotávám. Dostává se mi dalších pocitů nevědomosti. Zním pravděpodobně nerozhodně, ale to já jsem a kolikrát jsem to řekla a napsala.

Podívám se zpětně. Vlastně nic není tak špatné, jak se může zdát. Mám radost a z maličkostí. Když si člověk najde to, co se mu na věci líbí, může být šťasten. Jela jsem se podívat na východ slunce, jelikož jsem skoro ani nespala. Všude kolem byly mraky, ale s možností najít místa, kudy se sluneční paprsky snažily prodrat. Mlha. Každá vrstva měla jiný vliv na barvu svého okolí. Jen si představit, dokreslit. Člověk se nesmí snažit - držet se tak hluboko a nesnažit se takové změny, která mu pomůže a nadále i vysvětlí - PROČ. Mrzí mě, že to prostě někdo nezkusí. Má to smysl.

Kolikrát jsem tak pesimistická. Jde to znát, ale já vím, že je to lepší. Co dokáže udělat chtíč, a co vůle. Jsou chvíle, kdy jsem naprosto dole a jednou třeba nahoře, ale žiju. Proč se zbytečně trápit. Vím, že stále opakuji to samé dokola, ale co, opakování je matka moudrosti a chci si vtlouct do hlavy, že mám cíl a smysl - celá existence. Nejsme tu pro nic za nic. Záleží na nás, jakou cestu si nakonec vybereme.

Nečekané i čekané aneb dívám se na svět skrze brýle svých barev

13. september 2014 at 21:26 | neweresth
Krásný večer bez předsudků, beze strachu,
Zas a opět má člověk pocit, že se v sobě ztrácí. Je to dáno nebo si to opět jenom namlouvám. Překonávat se. Nátlak společnosti - není to vhodné, nesmí se to nechat daleko dojít. Jít si za svým, se svou intuicí, se strachem i bez. Chce to cíl, chce to odhodlání, chce to chtíč. Všechno jde. Musí se věřit. Spoustu věcí jde překonat i jen tak nad nimi mávnout, jde to. Nesmíme se vzdát hned ze začátku. Ano, někdy je možná prohra, ale taková zkouška by neměla stát tolik. Stanovit si priority. Nevyhnout. Nenechat se srazit. Vůle.

Hned ze startu školního běsnění mám pocit beznaděje. Tolik věcí, tolik informací a v jakém množství se to na mě valí, až mi z toho jde hlava kolem, sem i tam. Poslední rok, asic nemůžu to brát jako konec, jenom jedno ukončení další etapy mého a cizího života. Změna. Ukáže se kdo z koho, jestli to unesou mé nervy a zda-li se dám do boje s mou vůlí. Najít neznámou a získat nějaký zdárný výsledek. Velká pomoc. Snaha se cení.

Ano, už o rok starší jsem opět, ale pocity z mé mentality jsou stále stejné. Nedozrály do takových výšin, do jiných dimenzí. Jenom přicházím na to, kolik negativních vlastnosti vlastně sebou nosím. Je to třeba vědět?! Nemělo by se to s tím přemýšlením tak přehánět. Radost, mít radost z toho, že člověk na něco přijde, jo, tak je třeba se řádně zaměřit.

I já se v sobě často nevyznám, v mých nesouvislých myšlenkách. Stará nejsem, mé vnitřní já není a stojím si za tím. Co vůbec znamená slovo starý, spravedlnosti a smysl?

Dva měsíce za branou

27. august 2014 at 23:45 | neweresth
Krásný večer,
Když se podívam ven z okna, mám možnost vidět nebe bez mráčků, které je taktéž naprosto posypané bilými tečkami, které mají někde v dálce neskutečnou a ohromnou velikost. Nedokážu si to ani představit. Vědět o něčem tak neskutečném. Pozorovat něco tak neznámého, co nám může dělat radost, pouhý pohled.

Strávila jsem dva měsíce na místě, kde byla pravidla, která byla stejně porušována, kde jsem poznala lidi, s jejichž povahami jsem se doposud nesetkala. Taková setkání mi dala hodně. Jsem ráda, že se mi dostalo takových zkušenosti. Můžu říct, že i já jsem schopná se nevzdat a jít dál. Každý má na to se překonat, ale chce to vůli, asic také záleží jak v čem. Začátek byl velice krůšný, nálady pomíjivé, ale vždycky se musí najít něco, z čeho má člověk radost, co potěší, najít ten smysl a zahodit hlouposti za hlavu.

Dva měsíce v tahu mi přišly jako nic. Nemám pocit, že bych něco zameškala. Nechci být zlá, ale nemám pocit, že by mi některé věci chyběly. Záleží na rozpoložení. Záleží na prostředí. Chce to se srovnat. A to teď opět musím. Povinosti volají. Sice jsem mladá, ale stále stárnu a stále je něco, čemu se člověk musí věnovat. Chce to činnost a nemyslet negativně. A proč? Protože žijeme for fun!

Takové to "neasi" volno

27. june 2014 at 19:17 | neweresth
Haha,
Inu, dneska byl takový ten další konec jedné z krátkých etap školy. Ano, jak kdo byl nadšen či zklamán. Na všechny se dostalo nějakého výsledku. A potom se stejně všichni rozprchli kdo ví kam, třeba domů, za sluncem či pozorovat lední medvědy někde na sever. Pro každého školu navštěvujícího je to jinak, ale většinou to končí. Nejlepší bude se nestresovat do posledního volného dne a vrhnout se za novými zážitky a zkušenostmi.

Konkrétně já Vás tady opustím a to až do téměř poloviny srpna. Už dva dny se cítím nesvá, jelikož neívm, co mě na té brigádě čeká, když budu pomáhat v té kuchyni a fakt, že ne, ale doufám, že mi to dost dá a budu pro příště vědět. Potkám nové lidi, jak ty mi sympatické, tak ty né moc sympatické, ale jaké by to bylo, kdybychom se občas nezlobili - chce to adrenalin.

Jo, poté bych snad mohla okořenit vaše čtení o ty slibované červnové a červencové zážitky. Ukládám si vše důlěžité, radostné a zajímavé do paměti, abych se třeba mohla podělit a nějaké to příjemné slovo.

Takže teď už vzhůru do oblak - a ať je to kamkoliv! ^^

(Ne)všední cesty všude a nikam

21. june 2014 at 9:27 | neweresth
Krásné víkendové dopolední,
Když se člověk podívá z okna, žádná sluneční zář jej nepřekvapí, ale je fajn, že si ji můžeme představit, takže tam vlastně je. Co víc, čas neskutečně letí, ale to nám nebrání v tom, abychom si jej užili, ikdyž je někdy těžké najít ten správný směr a možná i smysl v tom, co děláme, ale když jej najdeme, tak je jasné, že to má cenu. Když si vzpomenu, co všechno jsem si vlastně přála, ano, zamyslím se a vidím, že se to stává skutečností. Mít radost z každé maličkosti a vzpomenout si či uvědomit si je, je neskutečně fajn. Mít radost z toho z vlastních myšlenek. Je to fajn, je to třeba.

Kdeže jsem v posledních dovu týdnech cestovala víc než je mi zvykem, ale člověk nabere skutečností. A navíc, jsem neskutečně ráda. Můžu být v klidu, jelikož se mi naskytla ta možnost a dostala jsem místo na brigádě, a prostě nemusím mít žádný špatný pocit či stres z toho, že by mi zase někdo řekl, že jsem "marná". Zavděčit se všem je tak těžké. Stále je někdo nespokojený, a aniž by si to uvědomoval, ovlivní tím i své okolí - celkově ten přístup, ta energie, to všechno má svůj podíl na počínání.

Jak jde čas, člověk přijde na tolik úžasných věcí, co tu byly, ale pro jeho oči byly skryty. Najít to kouzlo v něčem, co třeba nebylo tak přitažlivé. Vidět věci jinak a snažit se o to. Nezůstat v bodě, kdy se nic neděje. Je třeba jít dopředu a vyvíjet se. Co víc, žasnu. Člověk se musí překonávat, prostě nejde nic nedělat, nechce být přeci naprosto uzavřen světu. Jsem nadšena.

Mimochodem, možná jste si všimli, nebo někoho napadlo, ale uvědomuju si, nebo přicházím na to, že vlastně já jsem ten člověk o kterém píši. Nedokážu se nazvat sebou. Je to chyba? Není, prostě na to ještě musím přijít. A co víc, nakonec bych ráda napsala, že o mé cestovní zážitky se přímo podělím někdy příště. ^^

Čas protkán směry

24. may 2014 at 19:38 | neweresth
Krásný podvečer milým návštěvníkům,
Každý z nás, lidí i nelidí si vlastně žije ve svém vlastním světě. Na svět se dívá svými zraky a myslí svou hlavou. Každá myšlenka je jedinečná. Často se pozastavuji nad tím, nad čím vlastně přemýšlím. Říkám si, proč a jak je to vlastně možné, že myslím v takových směrech. Často se snažím najít jiný směr, jiné řešení, jiné naladění myšlenek, ale jak kdy to jde. Občas je taková změna lehká a někdy je šíleně těžké ji překousnout, ale to znáte určitě všichni. Věřím, že každý má na to, pociťovat duševní klid, ale musí najít směr a cíl.

Jen, co se podívám zpětně, jak nám rychle uběhl školní rok, asic ještě měsíc před námi, ale stále je to šílené. Absolutně mi nepřijde, že už je zase konec. Stále přemýšlím, co může přinést zítřek, ikdyž to není tak podstatné, ale pořád můžu hledat nové cíle, a nezabývat se mylnými kroky minulosti. Inu, dalo by se říct, že mé počínání ovlivňuje každý pohyb, každé částice okolo, každého atomu, každého smítka prachu, každý tenoučký paprsek, každý milimetr a vlastně všechno nám pomalu neznáme a neviditelné a to i pouhým okem.

Nakonec bych Vám ráda ukázala video, které jsem po nějakém tom měsíci se shodou různých okolností přišla. Příjemnou zamyšlenou. ^^

Hardcore v hlavě

10. may 2014 at 20:37 | neweresth
Krásný podvečerní čas,
Dnešní den panoval ve znamení hřejivých slunenčích paprsků ozařujících celou širou krajinu. Nejlepší věcí, co může člověk jako takový udělat, je nechat se nabít hřejivou energií a obohat svě tělo o vitamín. A to jsem taky udělala. Pravé polední svícení mě opravdu neláká, ale v pozdějších odpoledních hodinách je fajn, nechat se unášet na vlnách pozitivní energie. Jen tak se projít, nemyslet - bezmyšlenkovitě se procháze a neřešit. Říká se, že ve dvou se to lépe táhne a tím pádem bylo nesmírně krásné, že jsem mohla udělat radost tomu našemu psisku - spojit užitečné s příjemným.

Víte, když si člověk plánuje čas, pociťuji omezení a proto se tomuto stavu - coby, kdyby, co až a apod. - snažím lehce vyhnout. Nejde to úplně, ale pro vlastní klid je snaha požadovaná, a pak je to fajn. Nenechat se tlačit časem. Jít proti němu. Nebuďte proti této myšlence, když člověk chce, jde zařídit všechno a nedivila bych se ani snové říši, jelikož fantazii se meze nekladou. Zavřít oči. Naladit své myšlenky na požadovanou frekvenci a snít přičemž zároveň žít. Nejsem až tak naivní, jen mám potřebu docílit duševního klidu a to nejenom nalézáním řešení v myšlenkách. Nechte se vést a nedovolte, aby vás stáhla nějaká prokletá smyčka do svých opakujících se spárů.

J s e m v d ě č n á k a ž d é p o z i t i v n ě n a l a d ě n é o s o b ě - t o c h c e t e, b ý t š ť a s t n í a b e z s t a r o s t í.

Najít směr.

8. may 2014 at 9:48 | neweresth
Krásné dopoledne milým čtenářům!
Dnešní den je ve znamení státního svátku a to tak či tak znamená volno. Nebuďme líní a běžme se projít, dokud je čas, určitě to ocení každá buňka ve vašem tělem, každý neprotažený sval a hlavně vaše mysl. Seberte vodítko a udělejte radost psímu příteli či přátelům. Udělá Vám to dobře.

Víte, je krásné, když Vám někdo napíše aniž byste to čekali, to že někomu chybíte je neskutečně pěkné. Potom si řeknete, že vůbec není marný žít a dělat, to co děláte. Stojí to za to. Avšak je jenom na Vás jak se následně zachováte. Někdo může mít menší problém se s takovou informací vyrovnat a někdo jde po šanci hned - TO SE VYPLATÍ! Snažmě se udržovat kontakt s okolím. Jsme tady pro sebe. Říká se, že nechtěné akce bývají ty nejlepší a s tím bych plně souhlasila. Ano, jsou zde vyjímky, ale kde ne, že.

Od založení tohohle, mého, blogu, který je jedním z mých mnoha, jsem si uvědomila spoustu věcí. Opravdu není na škodu, zamyslet se nad tím, co člověk dělá. Ponaučte se. Naučte se trpělivosti, kompromisům a neřešete, to, co je v podstatě marné, nebo nemá cenu. Dělejte to, co Vám dělá radost a to, čím uděláte radost lidem kolem Vás. Buďte šťastní a dělejte ostatní šťastné. Další fakt, díky kterému stojí za to žít. Jde znát spoustu bolesti, ale když se zaměříte na druhou kladnou stránku, ty radosti a nebudete řešit tu negativní část, určitě aspoň trochu změníte pohled na situace, na svět. Máte na to být šťastní, jenom změňtě pohled na věc. Nenuťte se. Vrhněte se do myšlení a možná Vás napadne, co zlepšit, jak vylepšit mezilidské vztahy! Věřím, že každý má na to něco dokázat a to doslova každý! Vrhněme se na změnu postojů a myšlení.

Mějte se krásně,
neweresth
 
 

Advertisement