diary

V nesvé kůži, v kůži cizí

10. may 2015 at 23:24 | neweresth
Krásné večer milým příchozím,
Člověk se denně setkává s mnohými nástrahami, ale lze je překonat, prostě se musí chtít. Jen tak, se zamyslet JAK a potom JÍT. Mohla bych vyjmenovat nesčetně mnoho stížností za poslední dny, ale jsou to jen zbytečné malichernosti, se kterými se setkáváme denně - pro mnohé jsou to absolutní a absurdní banality, že vlastně ani nemá cenu ostatní zatěžovat. Ikdyž v danou chvíli to bylo něco nepřekonatelného.

Ještě než jsem začala psát předchozí slova, chtěla jsem si postěžovat, na absurditu našeho chování, ale byl by to zase jen můj pohled - ano, mohli jste se mnou souhlasit či nesouhlasit, ale já si řekla ne. Jsem ráda za poslední dny a za moje činy. Teď se ještě víc vrhnout do mých povinností a makat, makat. Prostě něco dělat a nelelkovat.

B+ ((: neweresth

Hmotná existence

2. may 2015 at 6:36 | neweresth
Krásné ráno milým návštěvníkům,
V poslední době se na mě z každé strany valí mnohé názory na různá témata, na něco - o čem mmnohý člověk opravdu nemá ani páru. Jsou to jen domněnky. Jenom hádáme a kdo ví, kde je pravda. Stačí jen, když je malá část pravděpodobná a nám naznačí něco jako - týjo, asi na tom vážně něco bude. Tolik otázek.

Jsem zaujata mnohými filmy. Opravdu mě ohromují fantasy a sci-fi. Můj mozek není schopen pobrat mnohé neuvěřitelné existence, principy a celkově ta fantazie, co je dodáváná - má sakra kouzlo. Občas mě napadá, jestli něco takového opravdu je, jak vlastně přišli na to, že to bude vypadat takhle, a že zrovna takhle to bude fungovat. Není třeba možné, že už to někde fuguje tak jak má? Nejsou mezi námi osoby z jiných světů, které nám dodávají inspiraci z jejich zkušeností již pro ně zasaralými. Věřit či nevěřit a pak jestli uvěřit.

btw. další minuta života možná nezabije.

Čím dál víc a ani o tom nevíš

18. april 2015 at 22:52 | neweresth
Krásný večer milých příchozím, čtoucím či bdícím,
Heh, po tom, co jsem napsala většinu písemných jsem hodně přemýšlela - pořád, prostě konstantně, a kdo by to řekl, že budu vynakládat tolik úsilí, abych na něco přišla. Zda jsem tím kým jsem a jak vlastně žiju. Nakonec jsem došla k tomu, že vlastně neumím pracovat s časem. Sakra, jak je to možné. Tolik volna a ty jen líně přehlížíš kdejakou krásu, sakra, sakra, sakra. Moc slov zažínajících písmenkem S. Jak těžko se odhodlávám. A pak vím, že to stálo za to. Prostě se musím otřepat a jít dál, v klidu bez větších bloků, ony ty zbytečné obavy mnohdy nestojí za to.

Když bych se vrátila tak trochu k nadpisu, pravděpodobně si pod těmito slovy může člověk představit, co chce, co jej vlastně v danou chvíli napadne, ale co. Opět to tak nějak souvisí s osudem. Heh, prostě s tím, že si vlastně svými myšlenkami přitahuješ to, co chceš, aby se stalo, ikdyž se jich mnohdy děsíš. Hlavně myslet pozitivně a pro všechno to dobré. (B+)

Máš ten pocit a nebo jej prostě nemáš

12. april 2015 at 0:16 | neweresth
Krásné ráno-večerní,
Tak mě napadá, jsem ve stresu? Můžu zdát být navenek v klidu, ale uvnitř mě je zataženo, blesky a velká povodeň slané vody. Ani sama nevím, co a jak posoudit, k čemu se přiklonit a čím si být jistá. Když se zaměřím, zjistím, že jsem to vlastně zase já.

Zaznamenala jsem další radost, mám z toho radost, a vlastně, jak takové radosti dělání funguje - to mě fascinuje. Jsem ráda, že můžu nahlížet i jinak, nechat se opět inspirovat. Taková ta pozitivní energie, chuť něco dělat, né jenom se plácat v bezděčných informacích. To prostě chceš, najít sílu, nějakou dobrou vlnu a jet. Cítit se fajn.
Taky trochu jiný pohled.

Jak se neutopit v nervech?

22. march 2015 at 7:20 | neweresth
Krásné, ale zatažené ráno milí návštěvníci,
Tu a tam jsem pozitivní, ale víte jak to bývá - klid, klid, stále klid a pak voda přeteče. Jo, tak takhle to vlastně je. I přes krásu slunečních paprsků se mnohdy člověk nechá natolik unést náporem okolního světa, že se zcela zhroutí. Díky všem, co stojí při mě, díky všem andělům, tohle dno netrvá mnoho dní. Prostě se pořádně vyspat. Nadýchat se čerstvého vzduchu. Splnit si nějaké své malé přání, pokořit nějakou touhu.

Kdějaký den myslím nad tím, co vlastně chci, co je mou prioritou, ale co, v tu pravou chvíli se to dozvím a třeba jsem šíleně sobecká. Tu a tam jedu autobusem a žasnu, co mě napadá, říkám si - proč sakra myslíš takhle - a tak začně dialog mé dobré a špatné stránky. Nakonec se stejně nechám unést vlnou hudebna a bezděčně přemýšlím o všednosti dní. A pak si řeknete, jestli jste třeba nudní nebo ne - věřím, že pod slupkou určitě ne a nejlíp dostat se dál, do hloubky a najít to zajímavé - nevyřčené myšlenky.

Realita za námi

14. march 2015 at 1:55 | neweresth
Krásný povečerní,
Když si tak pročítám ty zpětné komentáře od Vás, jsem ráda na tom světě. Když se Vám mé psaní zdá pozitivní, o to víc jsem radši. Budu vždycky ráda, když budete rádi i vy. Za to mi to prostě stojí. Držet i menší množství v pozitivní hladině. Vždycky když si dávám nějakou tu školní minutku, kdy bych měla teda pilně studovat, zbytečně se stresuji, ráda na razím na něco, co zní hezky. Odvrátit zraky od telefonu a usmívat se. Zvednout si náladu na kratičkou chvíli.

Upřímně, reálně, normálně - žiju svůj melancholický život, plný naivních myšlenek, ale vždycky když zasednu ke klávesnici, napadá mě jen to dobré, to čím chci potěšit oko i duši. Být ráda. Já chci snít. My všichni chceme snít. Můžeme. Je fajn mít cíl, jo, mám další. Hlavně klid a nohy v teple. Už mám smíšené pocity. Pobavte se nebo i ne, zálěží na Vás. ^^

Motivace na n-tou

7. march 2015 at 21:16 | neweresth
Krásný večer!
Jsem naplněna energií - pozitivní. Mám chuť něco udělat. Tak tak přemýšlím a přicházím na spoustu věcí, co bych ráda udělala a provedla. Mám plán, plánů spoustu. Kde co se mi plní, a jsem ráda na tom světě. Musím být někdy pozitivní a podělit se - mnohdy to ostatním pomůže. Naladit se na správnou vlnu, nahrát usměv na tvář. (Miluju popisování - moje knížka by byla celá popisná, jelikož dialogy nejsou má silná stránka.)

Když se jen tak podívým na přípravu k matuře, jsem na tom celkem dobře. Nemusela bych se tolik stresovat, jak činím, ale momentálně mi není pomoci. Víte, mám jeden velký sen, takový bližší a myslím, že se dá i uskutečnit - cítím to. Nesmím se holt bát. Nemám ty obavy. Ráda bych se po té "velké" zkoušce a přijímačkách podívala do krajin severských. Na sever, někde do krajů nevelkcýh stromů a sobů. Někde, kde se mi kdysi líbilo a zase bych to chtěla zažít. Být věčným snílkem a dítětem. Pojďte se mnou cestovat, myšlenkou i bez. K téhle příležitosti zde mám video z minulého týdne. (Ušetřte si prosím komentáře "hezké video", v tu chvíli mám pocit, že jste jej neshlédli - děkuji.)

Ze šálků čaje do šálku inspirace

14. february 2015 at 0:11 | neweresth
Krásný večerní hodiny,
Mnohdy se zdá všechno být pomíjivé, chvikové radosti a chvikové strasti - chvikové chvíle napětí - chviková zlost - chvilkové štěstí. Něco v nás přec zůstane po delší době. Vzpomínky nas mnohdy dobře naladí, mnohdy dostanou do kolen, ale záleží jen na nás, na co budem vzpomínat, kterou cestou myšlenek se budeme ubírat. Momentálně mám velice dobrou náladu, proč?

Asi věřím, dívám se na svět jinýma očima, či používám ty správné brýle. Mám nějakou špetku naděje. Nevím, kde se to všechno bere, ale je to hezký. Občas jsem úplně na dně, občas se po té naší zemi lehce pohybuji, až mám pocit, že nevážím nic, že jsem to jen já - moje mysl.

Někdy je těžké najít ta správná slova. Přála bych Vám vidět ten úsměv, který mi momentálně kouká z tváře. Ráda bych se podělila. Určitě bude něco na tom, že se všchno nějak odráží - takže si pomáheme a buďme ohledu-plní.
Mějte se nádherně!

Máme na to, aniž bychom to třeba tušili

31. january 2015 at 20:17 | neweresth
Krásný večer milým návštěvníkům,
Ano, občas mám taky tu náladu bezmoci, kdy bych se nejradši vypařila, ale po nějakém tom uvažováním nevím, kam patřím, chci se cítit v pohodě, ale na druhou stranu vidím nějaký smysl v nepochopitelnu. Asic, ráda bych byla, aby mi lidi porozuměli, jelikož mi pak v neporozumění naskáčou pupínky zloby a mám pocit, že prasknu. Najít sobě rovného.

Opět jsem se zbavila nějakých vrásek, nějakého kamení a cítím se víc free. Třeba jsem se překonala a třeba ne, třeba jsem klesla, ale cítím se relativně fajn. Mám nějaké povinnosti, ale musím to brát jako další výzvu k lepšímu já. Dělám to protože chci, chci mít lepší pocit. Mám pocit, že mnohdy beze smyslu blábolím. Nechci psát přímo, jelikož bych asi pociťovala sobeckost. Lžu sama sobě?

Nakonec můžete shlédnout tento výtvor, a kdyby Vás třeba zaujal, tak můžete sdílet či čokoliv, co Vás napadne. ^^
Můžete mi také připsat, zda jste to čekali či ne.

Kde se vzal, tu se vzal - pravý čas

29. january 2015 at 16:37 | neweresth
Krásný čtvrteční pozdní odpoledne,
Co jsem zůstala nějaký ten čas doma, na rekonvalescenci (po dlouhé době), byla jsem mile i možná pro mnohé nemile překvapena z nadílky bílých zmrzlých kapiček vody, které zahalily naši zemi již minulý víkend a stále se nehodlá úplně vzdát a vzdálit se, jenom nějaká část mění svůj stav a netěší tak, jak by si člověk přál.

Musím uznat, že takové menší volno se mi líbilo. Člověk se prostě musí někdy uklidnit a vypustit. Jo, sice jsem byla sevřena v rukách bacilům, ale nevadí mi to. Díky fajn náhodě jsem pravděpodobně ve škole ani o nic nepřišla, ba dokonce jsem si udělala nějaká ten čas na práci na povinné četbě, jo, hurá, už mám přes půlku. Jsem velice nadšená. Ještě dodělat seminárku v nadcházejících dvou týdnech a můžu být na sebe pyšná.
Co jsem měla čas, prohlídla jsem si nějaké internetové obchody a musím uznat, něco mě zaujalo a co víc, plánuji si z toho něco pořídit, takže se třeba podělím o svůj materialistický WISHLIST, jestli to někoho bude zajímat. Viděla bych to jako sobeckost, ale proč ne. Heh. Jako chvilková radost to může být fajn.
Tohle jsou krásky, pro které jsem se stavila po odpoledni na poštu. Radost, tu si udělám o víkendu u koníků. Uvidím tu mou milou spřízněnou duši a budu ráda, že jsem ráda. Potřebuju zaplnit emoční prázdnotu. ^^
 
 

Advertisement