diary

Ztrácíš se v terapii s podzimem a nespokojeností

18. october 2015 at 21:07 | neweresth
Příjemnou chvilku,
Tak nějak je tu podzim, jako každý rok, mnoho článků a návodu na to, jak si vylepšit náladu, neupadnout do depresí nenechat se stáhnout atmosférou a skrytou temnotou tohoto období, a to i přesto, že je tak krásné a má své kouzlo. Není škaredé, co je škaredé a nepříjemné?!

Pořád něco psát a sama sobě se nevyznat,
stále zírat a pozorovat něco, co možná -
nemá takovou váhu sebe sama zabavit.

Trávit čas na místech, kde se hledá pochopení v nepochopení. Poukázat na chyby a nedokonalosti. Vždyť v nedokonalosti je krása. Kdo to řekl? Určitě měl pravdu. Při procházce dnešními mětskými ulicemi mi došlo, že nechci dokonalost. Líbí se mi, když nejsou věci perfektní, tak nějak podle přísných pravidel. Psány a dělány ve svém stylu.

Nevyznat se, nevědět a nezkoušet. Chceš to zkusit. Zažít si cizích život. Nevíš jeslti to chceš nebo ne.

Je to pro Vás nebo pro mě. Jak se to vezmě. Psát terapií pro sebe. Dostat se z nevědomosti, z bludiště a nesouvislostí. A prej vše souvisí se vším. Když radost Vaše, tak z ní radost bude i moje. Malá pomoc, nesmělý úsměv.

To pravé ořechové

6. october 2015 at 22:32 | neweresth
Krásnou aktuální chvíli,
v tento moment bych ráda sepsala nějaký ten dojem z prvních dní na vysoké. Upřímně, ani nevím, co chci a po těch pár dnech, co jsem přežívala nkteré přednášky - si říkám. Chci to vůbec studovat? A to jsem jsem chtěla. Abych upřesnila, vrhla jsem se do pole Uměnovědných studií. Mnohým tento obor asi nic neřekne, ale letem světem, prostě nauka o umění.

Než jsem se plně ponořila do školních dní, musela jsem si počkat. Ze začátku jsem spíš trávila čas zařizováním různých a jiných záležitostí, jako jsou průkazky či nákupy věcí do bytu, jídla či třeba kalhot (kterých mám nedostatek, just for info). Většina už začala semestr 21., ale my jsme si to trošku posunuli, to víte, ti filozofi mají na všechno čas, až mi bylo divné, že jsem nic nedělala a mé spolubydlící se pořád někde couraly a sdělovaly mi své zážitky ze zajímavých či nudných hodin.

Ovšem, teď nevím, jestli bych radši trávila čas nic neděláním či se stresovala, kdy se dostanu na jakou filmovou akci, na nějakou vernisáž či si poslechla nějakou vážnou hudbu. Je toho na mě v těch pár dnech tolik, že nevím kam dřív skočit, ale nejlíp si to naplánovat a ono se to časem podá. Nebudu se nudit. Už teď mám naplánované koncerty hudby z dřívějších století. Jsem z toho vyloženě odvázaná. A co víc, musím i na akce, kde se mi fakt nechce, ale beztak se mi na to nakonec bude líbit.

Teď jsem se koukala do diáře a jak to tak plánuji, po tomto víkendu se se svou domácí postelí uvidím asi až na konci října. To se dá. Doufám, že budu v tento čas v klidu a v duševní pohodě. Tím bych pro tuto chvíli přestala psát a třeba se s Vámi podělila o další příjemné či méně příjemné novinky z mého života.

Konec září, cítit se starý a stále nevědět

29. september 2015 at 9:14 | neweresth
Krásné úterní ráno,
Musím uznat, že čas opravdu rychle plyne. Pochybuji o svých rozhodnutích čím dál tím víc. Mám pocit, že je to tou nevědomostí. Pořád se mě drží. Jednou si člověk myslí, že nad sebou vyzrál, ale není tomu tak. Jednou jsem si myslela, že chci studovat, to, co jsem si údajně prostě sama vybrala. Ano, vybrala, ale pochybuji. Nemůžu na tom najít nic užitečného, co by někomu pomohlo. Nechápu lidskou existenci. Držím v sobě energii mě neznámou, děsí mě. Kdeco mě děsí, a bez toho aniž bych se strachu zbavila nejde prostě žít. Jenže jak se mám strachu zbavit, když vlastně ani přesně nevím, čeho se bojím.

Proč vlastně chci psát a dělit se s Vámi, když mám strach psát o přímých věcech. To bych i mohla vědět. Prostě, co kdyby náhodou. Nechci aby někdo četl, to, co mě trápí, najdu pochopení.

Ice Nine Kills - Bloodbath & Beyond

Překvapení pro sebe samého

31. august 2015 at 16:35 | neweresth
Chystá se něco nového?

Určitě. 31.8. vždycky znamenal konec prázdnin, konec volného času. A dalším dnem jsem vždycky nastoupila do další štafety života v lavici. Tentokrát je to ovšem trochu jinak. Dochodila jsem střední školu a dokonce úspěšně. Dostala jsem se na vysokou, na obor, který by mohl být teoreticky něčím, co by mě mohlo zajímat. Já si vlastně ani nejsem jistá. Chci to? Kdo ví, kolik lidí fakt neví a třeba to v životě ani nezjistí a krčí se v bolestech nebo je přechází. A tohle je nejediná změna v mém životě.

Již brzy oslavím 20, a to už není -náct. Jsem z toho trochu v křečí a zároveň vyděšená, ale z čeho nemám v posledních dnech strach, že. Je to další rok v životě "dospělého" člověka. Avšak, nejhorší je pomyšlení na to, že jsem si v podstatě nic pořádného nedokázala. Chtělo by to něco pozitivního a nějaké dobro. Takže doufám, že se mi podaří odloupknout všechny slupky, ořezat svůj stereotyp a makat. Sehnat sebevědomí a nebát se prezentovat samu sebe.

S tím asi budou souviset mé myšlenkové změny. Opět by to chtělo něco nového. A tím nemyslím věci. Heh.

Výlet skrze severní země

9. august 2015 at 10:30 | neweresth
Krásný srpnový čas,
Před nedávnem jsem se vrátila z kratšího výletu z Norska a další pobaltských zemí, které jsme už jen vesměs projeli. Ráda bych se podělila o nějaké z poznatků, které stojí za to napsat (dle mého názoru).

  • 14 dní
  • Poslouchat cizí jazyk, tak pro mě nesrozumitelný bylo zajímavé, asic něco se dalo poznat.
  • Spoustu času jsme strávili v autě (cestování s tátou).
  • V Dánsku jsem viděla krásnou pláž, člověk by ani neřekl, že jsem tak vysoko na mapě.
  • Táta mi zařídil brigádu, u známých, na pět dní. (úklid domu - okna, koupelny, dětské pokoje, podlahy, kuchyně) - Došla jsem k názoru, že u nás to nejni tak špatný. Holt áleží na preferencích.
  • Uznámých jsem se dobře najedla, paní vařila parádně. Společnost byla super. - Tak ochotní a přátelští lidé - je prostě chcete znát.
  • Upekla jsem svůj první chleba! A mám recept. Miluju v něm ty slunečnicová semínka.
  • Krom pár sprchování ve sprše, jsem si dala koupel ve švédském jezeře (za deště), v ledové norské říčce (teplota asi 7° a voda tak cca 3°) a dánském moři (ověžující, ale slané).
  • Pár dní jsme strávili na hoské chatce, kde jsme si topili v mini kamnech, hráli scrabble a vylezli kopec (mlhavo, sněživo, ale i místy vykouklo slunce.)
  • Všude ovce.
  • Vyjeli jsme do skalnatých kopců, prošli kolem pár turistů a nakonec jsem koupila památeční pohlednice.
  • Viděla jsem kus losa.
  • Viděla jsem sobici a sobátko.
  • "Pracovala" jsem u ovcí.
  • Strávila jsem den v Helsinkách, kde jsem si dala svůj první cheeseburger v životě. Ještě teď se divím, že jsem pozřela tolik míchaných potravin, včetně těch omáček.
  • Poslala jsem pohled domů.
Bylo toho jistě víc, co bych mohla zmínit, ale zrovna tohle je něco, co si pamatuju a utkvělo mi v paměti. Ta příroda tam byla nádherná. I ten polární den se dal zvládnout, trochu nezvyk, ale člověk si zvykne na kde co. Jo, nakonec jsem si doma nechala vyvolat fotky a jsem mega moc nadšená! Miluju to, že je můžu držet v ruce a prohlížet to, co je na nich. Krása. Teď se můžete kouknout na nějaké fotky, které Vám s radostí ukážu. A pak, na konci nalenete památeční video.

Beroucí veškerou energii

6. july 2015 at 14:08 | neweresth
Krásné odpolední.
Dny se zdají být dlouhými. Sluneční paprsky ozařují části planety v různých měrách a zrovna v oblasti té naší, se dny ani tak nekrátí. Stále svítí. To teplo je zničující. Vysává veškěrou energii. Nedokážu se s tím srovnat. Dny jsou sice krásné, všude zeleň a modř, ale ten pocit bez energie mi tak trochu nechce dovolit se uvolnit a být v klidu, naladěna na dobré vlně. Mám pocit zbytečnosti, méněcennosti.

Zda-li říci či ne, ale na nějakých pár týdnů si to mířím na sever (Norsko). Destinace se zdá být snová, to mě těší, ale nejsem si jistá celkovou společností. Určitě se ozvu, jak to se dopadlo, až se vrátím. Můžete mě následovat pomoci instagramu. Teď už to chce jenom klid a zhloboka dýchat. Mějte se krásně. Užívejte slunce a hledejte dobronáladové činnosti. ((:

Kdy přijde na to, bez čeho se člověk neobejde

13. june 2015 at 21:51 | neweresth
Krásný večerní čas,
Co bývám doma, většinou se najde něco, co by mohla dělat. Zapojit mozkové buňky a vrhnout se na něco. Člověk může najít i uspokojení v pořádku, v dobře odvedené práci. I takový úklid mnohdy léčí, stačí se jen správně naladit. Uděláte radost nejen sobě, ale třeba i jiným a hned Vám bude na tom světe lépe. A většinou se nám naše dobré činy nějak vyvedou, že se nám radost vrátí. Není proč věšet hlavu. Chci být pozitivní. Určitě se dá nad vším vyzrát. Ikdyž - mnohdy se najdou takoví, ktěří jsou schopní naše iluze naprosto zničit a donutit nás pochybovat o našich teoriích, nechat nás na pospas nějaké nežádoucí náladě - někde na dně oceánu (ani ne na dne sklenice - to je přece málo).

Hlavní myšlenka, která mě dovedla nadpisu, se také týká lidu. Mám ten pocit, že se určitě obejdeme bez mnohých vymožeností a věcí. Na všechno si přeci zvykneme. Proč se nechat zlákat nějakým strojem, něčím, naprosto odlišným. Tolik se nám to dostává pod kůží, že bych se vlastně ani nedivila, kdybychom měli nějaký ten čip plující skrze naše tělo. Tolik bychom se toho mohli naučit. Opět mě tíží otázka peněz - takový výmysl, a prej aby byl pořádek, ale jsem si jistá, že je v tom ještě větší "bordel". Necháme se ovlivňovat sílou, necháme se srazit strachem.

Určitě bych mohla říct, že mám z něčeho strach, ale musela bych se zamyslet. Mnohdy je všechno viděno jako absurdní. Jsou to opravdu drobnosti, ale třeba mají nějakou váhu či význam, který se později ukáže být nedůležitý. Nejlíp by bylo, se schovat, se nechat odejít někam pryč. Naučit se nebýt tolik závislým na společnosti, na té spropadené technice.

Half Moon Run - Need it

Hmotná existence

2. may 2015 at 6:36 | neweresth
Krásné ráno milým návštěvníkům,
V poslední době se na mě z každé strany valí mnohé názory na různá témata, na něco - o čem mmnohý člověk opravdu nemá ani páru. Jsou to jen domněnky. Jenom hádáme a kdo ví, kde je pravda. Stačí jen, když je malá část pravděpodobná a nám naznačí něco jako - týjo, asi na tom vážně něco bude. Tolik otázek.

Jsem zaujata mnohými filmy. Opravdu mě ohromují fantasy a sci-fi. Můj mozek není schopen pobrat mnohé neuvěřitelné existence, principy a celkově ta fantazie, co je dodáváná - má sakra kouzlo. Občas mě napadá, jestli něco takového opravdu je, jak vlastně přišli na to, že to bude vypadat takhle, a že zrovna takhle to bude fungovat. Není třeba možné, že už to někde fuguje tak jak má? Nejsou mezi námi osoby z jiných světů, které nám dodávají inspiraci z jejich zkušeností již pro ně zasaralými. Věřit či nevěřit a pak jestli uvěřit.

btw. další minuta života možná nezabije.

Čím dál víc a ani o tom nevíš

18. april 2015 at 22:52 | neweresth
Krásný večer milých příchozím, čtoucím či bdícím,
Heh, po tom, co jsem napsala většinu písemných jsem hodně přemýšlela - pořád, prostě konstantně, a kdo by to řekl, že budu vynakládat tolik úsilí, abych na něco přišla. Zda jsem tím kým jsem a jak vlastně žiju. Nakonec jsem došla k tomu, že vlastně neumím pracovat s časem. Sakra, jak je to možné. Tolik volna a ty jen líně přehlížíš kdejakou krásu, sakra, sakra, sakra. Moc slov zažínajících písmenkem S. Jak těžko se odhodlávám. A pak vím, že to stálo za to. Prostě se musím otřepat a jít dál, v klidu bez větších bloků, ony ty zbytečné obavy mnohdy nestojí za to.

Když bych se vrátila tak trochu k nadpisu, pravděpodobně si pod těmito slovy může člověk představit, co chce, co jej vlastně v danou chvíli napadne, ale co. Opět to tak nějak souvisí s osudem. Heh, prostě s tím, že si vlastně svými myšlenkami přitahuješ to, co chceš, aby se stalo, ikdyž se jich mnohdy děsíš. Hlavně myslet pozitivně a pro všechno to dobré. (B+)

Máš ten pocit a nebo jej prostě nemáš

12. april 2015 at 0:16 | neweresth
Krásné ráno-večerní,
Tak mě napadá, jsem ve stresu? Můžu zdát být navenek v klidu, ale uvnitř mě je zataženo, blesky a velká povodeň slané vody. Ani sama nevím, co a jak posoudit, k čemu se přiklonit a čím si být jistá. Když se zaměřím, zjistím, že jsem to vlastně zase já.

Zaznamenala jsem další radost, mám z toho radost, a vlastně, jak takové radosti dělání funguje - to mě fascinuje. Jsem ráda, že můžu nahlížet i jinak, nechat se opět inspirovat. Taková ta pozitivní energie, chuť něco dělat, né jenom se plácat v bezděčných informacích. To prostě chceš, najít sílu, nějakou dobrou vlnu a jet. Cítit se fajn.
Taky trochu jiný pohled.
 
 

Advertisement