diary

Jsem všechno a nic

12. september 2016 at 0:22 | neweresth
Zdravím,
Prostě jenom cítíš, a nevíš proč to tak je. Prázdno. Co se promítá v hlavě? Co je v té chvíli přerušeno? Je toho tolik, že se zdá, že tam vlastně nic není. Zíráš s vykulenýma očima. Zhluboka dýcháš. Nic nebo všechno. Proč je tvá reakce zrovna taková, co ji vyvolalo, vpomínka na vlastní zkušenost, něco, co je potlačené, že vlastně není známý důvod?

Jaký význam pro tebe má obrys kruhu? Já. Vidím všechno, nekonečno a zároveň nic. Jistá forma existence? Jednota?

Proč slavit narozeniny, den, kdy jsme se narodili? Slavíme každý rok svého přežívání na této planetě. Na jednu stranu se tohle zdá být zbytečné, bezduché. Co vůbec znamená slavit? - že je člověk obdarován materiální věcí? Ono občas přeci stačí jen myšlenka, že si člověk vzpomene, objetí, úsměv a hezké slovo. Zkrátka, jenom to, že si někdo na Vás vzpomene, aspoň jednou do roka Vás/Nás/mě může učinit existenci smysluplnější a mnohem optimističtější . lepší chvikové světlo, moment, kdy se člověk necítí úplně prázdný. 21

Co nás vlastně naplňuje? Co to znamená, když se človkě cítí pln něčeho? Vždyť vlastně nejsme prázdni, z biologického hlediska, najdeme nějaké orgány, nějaké tekutiny - když naše tělo ohrozí ostrý předmět, není to tak, že by se nic nestalo. Lepší udržovat obsah v kompletním složení, než ztrácet (pro dobro koho, co ztrácíme, kdy to ztrácíme, máme z toho dobrý pocit). Opět záleží na situaci. Co tě vlastně napadne, když si něco přečteš. První myšlenka, impulz k zamyšlení se, najít vlastní stránku náhledu na danou situaci.

S pozdravem neweresth.

Z jiného úhlu špatný, jinak dobrý

27. august 2016 at 14:44 | neweresth
Fajn odpoledne,
Pro někoho jsou myšlenk jiných (vyloženě) rakovinou, někdo je naopak ocení - a to jsem zmínila jenom první dva "konstrastní" pohledy. Kolik lidí, tolik úhlů. Jsem hloupá, jsem blázen, jsem nezodpovědná, co podle sebe - tebe jsem.

V tuhle chvíli jsem došla k závěru, že vlastně ten můj nepřirozeně přirozený pokus o pohled na svět v jiných barvách než černobílých mi nevydžel moc dlouho. Asic barvy ještě rozeznávám. Cítím, že na mě občas padá těžký bouřkový mrak nebo pořádný slejvákový.

Polemizovat. Přemýšlet. Hledat. Marnit? čas. Být svůj. Pochybovat.

Nechávám prostor pro další vlivy - je jasné, že se stále nechávám ovlivňovat. Nemám 100% konečný názor, když to není nutné. Nechávám prostor pro jiné (ikdyž to občas není příjemné.)

Když víš, že je tvůj život jednoduchý a stejně neumíš najít cestu k tomu být spokojeným člověkem. Když víš, že někdo trpí.

Kdy se naučím říkat ne, bez váhání?

Kde je doma?

8. august 2016 at 18:10 | neweresth

Krásnou tuto chvíli,
Od dob bydlení na intru se občas dostanu otázce, kde bych chtěla být, kde se cítím dobře, kde je to doma? Upřímně, zarazím se. Sama si nerozumím, ale vyloženě místo, kde bych zrovna teď chtěla být a cítila se nezstarostná, mě nenapadá. A upřímně ani nevím, jak se pořádně cítím. Pořád je to jakási nejistota, zmatenost. Přemýšela jsem, které zvíře může být můj spřízněnec, spirit - těžko říct. Sama si nerozumím. Co se týče momentálně otázky bydlení, prý jsem jako kočka. Je tomu tak, nebo to jen tak vypadá? Ovšem, pokud mě neznáš i já sebe, kdo to posoudí. Domněnka, a ne jedna.

Jsem ráda, když mi o mě někdo nšco řekne, sobecké to snad není. Jenom mě těší, že si mohu dát - pět a pět - dohromady. A třeba uchopit slova tak, že se vlastně přiřadí k jednomu z mých já. Protože, já - jsem já, a stejně nejsem sama já. Myšlenková terapie. Hledání. Fascinace neschopnosti. A. Zklamání či nespokojnost.

Říkají, že je myšlenkové pochody, chápání a pojetí "reality" je iracionální. I ona nechápe, kde se to v ní bere. Proč zrovna přemýšlí tak - jak přemýšlí. Co je původcem, je to chemie, je to všechno díky energii, která je kolem nás? Sama má občas pocit, že z vlastních myšlenek zešíli, že je paranoidní (ve tmě radši zavírá oči.) Fantazii se meze nekladou, ale je to jenom fantazie, nemůže to být realita?

S pozdravem, neweresth

Tajemství

31. july 2016 at 21:46 | neweresth
Krásný nyní čas,
Co s ostatními sdílíme, a co nesdílíme? Určitě bychom našli společnou řeč, asic necháváme si svá tajemství, své "podivné" koníčky, fetiše a myšlenky pro sebe, jelikož nám někde něco v hlavě říká - to se nehodí, to je trapné, za tohle se stydím - proč by to měl někdo jiný než já vědět. Což o osobní tajemství, ale skupinová, předskupinová.

Kolik informací je před námi utajeno, údajně pro naše dobro. Já bych taky ráda věděla víc. Nechci aby všechno kamuflovali. Manipulace zpoza opony, někde ze stínů. Jak člověk reaguje na nové věci, informace - různě, ano, ale proč si to v hravě nějak nepřebrat - aspoň simulace, nemusí jít o real deal.

Chci vědět víc - vesmír, mimozemské civilizace, historie - architektura, technologie dávných civilizací - fascinující mysšlenkové pochody a schopnosti. Můžou za to sami, pomohl jim někdo - Egypt, Antika, mayové. Číst o tomhle mi vykouzlí úsměv na tváři, cítím se "excited", ale občas i trochu tísnivě, "anxious".

Kolik člověk zná, kolik je uloženo někde na cestě mozkem, pasivní. Chybí slova. Pomalé reakce. Skoro jako malá černá díra v naší hlavě, ale je malá a můžu říct, že je to řerná díra, ikdyž se z ní občas něco vrátí, kde je konec, nic se určitě neztratí jen tak. Heh. Zmatená.


P.S. Hledám přátele na internetový pokec (jelikož občas ze sebe za den nevydám ani hlásku, ještě bych zapomněla mluvit), nové myšlenky, deep myšlenky, cokoliv, co Vám zajímá - a třeba i anime, nebráním se novým pohledům. Směle ke mně.

Žiju, žila jsem

30. june 2016 at 23:23 | neweresth
Krásný poslední červnový den,
Dala jsem si slib, jeden článek měsíčně. Je nejvyšší čas doplnit jeden zrovna za červen, ještě když je čas. Heh, ale člověk dojde k tomu, že jeho život se zdá být nezáživný, stereotypní a nudný - bez chtíče socializace s lidmi v podobném věku, pouze sledováním seriálů, posloucháním hudby, nějakých pár chvilek kreativního tvoření či čas jídla nebo v (plném) pracovním nasazení.

Uprímně, osobně bych Vám o sobě asi řekla kdeco, ale když dojde na internet, virtuální realitu, veřejný zdroj pro kdekoho - mám pocit, že psát o tom, co mám ráda, co mě zajímá může na lidi působit, jako bych se vnucovala. A přitom je to jenom můj dojem. Mluvit o tom, co má člověk rád je fajn, když to nepřehání. Je krásné - poznání. Jak člověk reaguje, jak se chová, co dělá a jak se s problémy vyrovnává, jak se učí být šťasným a spokojeným - jiným. Tímhle bych se měla týto prázdniny řidit. Pokud nebudu v práci, rozhodně hledat dobrou vlnu - ať už je to anime, manga, kreslení, hraní na flétnu či cokoliv jiného - učit se a zkoušet, když mám čas a kapacitu. Být ráda. ((:

neweresth*

Jak jsem byla pozitivní a stále jsem?

19. april 2016 at 14:47 | neweresth
Krásné odpoledne,
Dneska ráno jsem si řekla, že bych se mohla stavit na svůj blog a kouknout, jeslti je něco nového. Musím uznat, byla jsem překvapená, jeden komentář mě opravdu překvapil, potěšil. Netušila jsem, že třeba i zním někdy tak pozitivně, že jde vidět změna v mém přístupu. Pak jsem přemýšlela, jeslti jsem tak optimistická a pozitivní, ale být upřímná, asi ne. Snažím se působit pozitivně, abych tu energii mohla poslat dál a potěšit ostatní, motivovat k lepší náladě. Jsme opravdu ráda za každou dobrou vlnu. Opravdu mě těší, když jsou všichni šťastní. Pak mě vnitřně devastuje pocit zklamání, kterého bych se ráda zbavila a vyměnila jej. Najít nějaké zářící východisko.

Určitě by mě zajímalo. Jak přemýšlíte? Mluvíte k sobě? Jak k sobě mluví lidi, ke svému vlastnímu já? Postupem času jsem se naučila k sobě hovořit svým jménem, mnohdy přemýšlím anglicky (miluju ten jazyk - je pro mě kouzelný). Směju se sama sobě, svým myšlenkám. Často přemýšlím, proč zrovna přemýšlím, nad takovými věcmí, kde se bere ta první myšlenka k tomu, abych ji ve své mysli nadále rozváděla? Nejsem jediná zmatená. Je nás víc. Avšak budu bojovat za protržení bouřkových mračen.


S pozdravem neweresth

Pocit osamění je vina má

31. march 2016 at 22:36 | neweresth
Krásný večer,
Jako bych tady na tom světě nebyla. Prožívám emoce vymyšlených postav. Cítím jejich bolest, jejich radost, jejich zklamání, cítím je, jejich emoce. Přemýšlím nad kouzelnou mocí, na nadpřirozenem. Chci věřit, že je tady. Všechno, na co jen pomyslím, že tady je. Nechci ovládnout, jen se naučit užívat, to, co tady kolem nás je, v nás. Energie je fascinující - její moc, schopnost. Kdo nad tím přemýšlí?

Opět, musím zase říct, miluju fantazii! Sice mě dohání k šílenství, že nejsem schopná řídit svůj vlastní reálný život, ale těší mě, že se mohu na těchto vlnách usmívat.

btw. Mám problém, jsem nespolečenská, nemůžu najít chuť k lidem, k jejich poznání, k dávání šancí. Chci najít přátele, ale nevím jak. Mám blok. Cítím tu samotu, a ta mě děsí. Nemám důvod bojovat, za co.


S pozdravem neweresth

Nakonec jsem se dočkala vlastního vzkříšení a na jak dlouho?

24. february 2016 at 18:24 | neweresth
Krásný večer,
Na začátek - mám dobrou náladu.
Poslední měsíc se zdál být tak trocu o ničem, vzhledem k tomu, že jsem se ještě nenaučila pořádně pracovat s časem. Občas holt potřebuji nakopnout. Najít inspiraci. Někdy přijde sama. Naštěstí začal další semestr, tentokrát by měl být klidnější, ikdyž, kdo ví. Musím uznat, že i někteří učitelé podávají látku, tak aby se nezdála tak nudná, ovšem někteří zůstávají ve stále stejných kolejích. Je škoda, že je to jenom o biflování, ale o tom to je, dělat něco mimo školu. Tak pomalu se učím využívat možností, kterých se mi dostává, nevšímám si jich - chyba.

Při některých hodinách zkouším kreslit, něco, čemu jsem se tolik vyhýbala a překvapivě, není to tak příšerné. Třeba se někdy v brzké době podělím. Zdá se mi, že těch výtvorů mám v posední době opravdu hodně. Zkouším. Hledám krásu, krásné věci, příjemné na pohled - pro oko, minimálně to mé. Snažím se a to se cení. Pochválit práce jiných, to se musí, dodá to sílu a chuť jít dál. Všichni něco umíme, jen se to naučit ocenit.

Teď už by to chtělo sehnat nějakou brigádu. Nerada bych skončila dva měsíce v kuchyni na dětském táboře. Ráda bych se podívala do UK, vzhledem k tomu, že jsem tam naposledy byla v osmé třídě, ráda bych si procvičila angličtinu - potřebuji to jako sůl. Má mluva je otřesná. Držím si palce a jsem pozitivní. Jo, úsměv a jedem.

btw. Mám ráda kouzelné věci, proto jsem se pokusila o lehce magický design, heh, aspoň pozitivně laděný. ^^ Musím se někdy sama pochválit. ((:

pac a kocour, s pozdravem neweresth

Vrchol dvouleté krize

31. january 2016 at 0:08 | neweresth
Heh,
Dneska jsem opravdu dostala chuť napsat, něco krátkého. Jen tak mě napadají věci, které nikdy moc nedělám. Možná je to chyba. Přicházím o mnohé. Hlavně, když jde o lidi.

Posledních pár měsíců pro mě bylo dosti psychicky náročných, a vím, že tomu není konec, ale musím se překonat a zničit ty nesmyslné pocity drtící mne samou. Od té doby, co jsem odešla od koní jsem se pravděpodobně ještě víc uzavřela a ztratila smysl, chuť pořádně žít, zkrátka nemám smysl, ale pravděpodobně sakra moc plýtvám, jak časem - tak schopnostmi.

Držím si palce (ať třeba přežiju ty učitele na vysoké, co mě pořád drtí někde pod hranicí normální nálady).
Víte, jsem moc ráda, když mají lidé radost. Ráda na ně koukám. A určitě jsem někde hluboko, možná ani né tak hluboko žárlivá, vůči své neschopnosti být ráda a šťastná.

Takže letošní rok je sudý a já se hodlám najít. Na konci prvního měsíce - jaké krásné rozhodnutí!
Btw, Jsem, ale nejsem dospělá. Radši budu infantilní s nějakou fantazií, než nešťastná a držící se pevně země.

Fotografie - tumblr

28. november 2015 at 21:07 | neweresth
Ahoj,
Jde vidět, že s mou aktivitou to není nijak závratné.
Baví mě fotit, a tak jsem se nakonec rozhodla, že fotky budu vystavovat na tumblr. pokud máte zájem tak tady

TUMBLR - Neweresth

A jinak občasně vymýšlím videa na youtube taky v odkazu. ((:

YOUTUBE - Neweresth

 
 

Advertisement