diary

Tajemství

31. july 2016 at 21:46 | neweresth
Krásný nyní čas,
Co s ostatními sdílíme, a co nesdílíme? Určitě bychom našli společnou řeč, asic necháváme si svá tajemství, své "podivné" koníčky, fetiše a myšlenky pro sebe, jelikož nám někde něco v hlavě říká - to se nehodí, to je trapné, za tohle se stydím - proč by to měl někdo jiný než já vědět. Což o osobní tajemství, ale skupinová, předskupinová.

Kolik informací je před námi utajeno, údajně pro naše dobro. Já bych taky ráda věděla víc. Nechci aby všechno kamuflovali. Manipulace zpoza opony, někde ze stínů. Jak člověk reaguje na nové věci, informace - různě, ano, ale proč si to v hravě nějak nepřebrat - aspoň simulace, nemusí jít o real deal.

Chci vědět víc - vesmír, mimozemské civilizace, historie - architektura, technologie dávných civilizací - fascinující mysšlenkové pochody a schopnosti. Můžou za to sami, pomohl jim někdo - Egypt, Antika, mayové. Číst o tomhle mi vykouzlí úsměv na tváři, cítím se "excited", ale občas i trochu tísnivě, "anxious".

Kolik člověk zná, kolik je uloženo někde na cestě mozkem, pasivní. Chybí slova. Pomalé reakce. Skoro jako malá černá díra v naší hlavě, ale je malá a můžu říct, že je to řerná díra, ikdyž se z ní občas něco vrátí, kde je konec, nic se určitě neztratí jen tak. Heh. Zmatená.


P.S. Hledám přátele na internetový pokec (jelikož občas ze sebe za den nevydám ani hlásku, ještě bych zapomněla mluvit), nové myšlenky, deep myšlenky, cokoliv, co Vám zajímá - a třeba i anime, nebráním se novým pohledům. Směle ke mně.

Žiju, žila jsem

30. june 2016 at 23:23 | neweresth
Krásný poslední červnový den,
Dala jsem si slib, jeden článek měsíčně. Je nejvyšší čas doplnit jeden zrovna za červen, ještě když je čas. Heh, ale člověk dojde k tomu, že jeho život se zdá být nezáživný, stereotypní a nudný - bez chtíče socializace s lidmi v podobném věku, pouze sledováním seriálů, posloucháním hudby, nějakých pár chvilek kreativního tvoření či čas jídla nebo v (plném) pracovním nasazení.

Uprímně, osobně bych Vám o sobě asi řekla kdeco, ale když dojde na internet, virtuální realitu, veřejný zdroj pro kdekoho - mám pocit, že psát o tom, co mám ráda, co mě zajímá může na lidi působit, jako bych se vnucovala. A přitom je to jenom můj dojem. Mluvit o tom, co má člověk rád je fajn, když to nepřehání. Je krásné - poznání. Jak člověk reaguje, jak se chová, co dělá a jak se s problémy vyrovnává, jak se učí být šťasným a spokojeným - jiným. Tímhle bych se měla týto prázdniny řidit. Pokud nebudu v práci, rozhodně hledat dobrou vlnu - ať už je to anime, manga, kreslení, hraní na flétnu či cokoliv jiného - učit se a zkoušet, když mám čas a kapacitu. Být ráda. ((:

neweresth*

Jak jsem byla pozitivní a stále jsem?

19. april 2016 at 14:47 | neweresth
Krásné odpoledne,
Dneska ráno jsem si řekla, že bych se mohla stavit na svůj blog a kouknout, jeslti je něco nového. Musím uznat, byla jsem překvapená, jeden komentář mě opravdu překvapil, potěšil. Netušila jsem, že třeba i zním někdy tak pozitivně, že jde vidět změna v mém přístupu. Pak jsem přemýšlela, jeslti jsem tak optimistická a pozitivní, ale být upřímná, asi ne. Snažím se působit pozitivně, abych tu energii mohla poslat dál a potěšit ostatní, motivovat k lepší náladě. Jsme opravdu ráda za každou dobrou vlnu. Opravdu mě těší, když jsou všichni šťastní. Pak mě vnitřně devastuje pocit zklamání, kterého bych se ráda zbavila a vyměnila jej. Najít nějaké zářící východisko.

Určitě by mě zajímalo. Jak přemýšlíte? Mluvíte k sobě? Jak k sobě mluví lidi, ke svému vlastnímu já? Postupem času jsem se naučila k sobě hovořit svým jménem, mnohdy přemýšlím anglicky (miluju ten jazyk - je pro mě kouzelný). Směju se sama sobě, svým myšlenkám. Často přemýšlím, proč zrovna přemýšlím, nad takovými věcmí, kde se bere ta první myšlenka k tomu, abych ji ve své mysli nadále rozváděla? Nejsem jediná zmatená. Je nás víc. Avšak budu bojovat za protržení bouřkových mračen.


S pozdravem neweresth

Pocit osamění je vina má

31. march 2016 at 22:36 | neweresth
Krásný večer,
Jako bych tady na tom světě nebyla. Prožívám emoce vymyšlených postav. Cítím jejich bolest, jejich radost, jejich zklamání, cítím je, jejich emoce. Přemýšlím nad kouzelnou mocí, na nadpřirozenem. Chci věřit, že je tady. Všechno, na co jen pomyslím, že tady je. Nechci ovládnout, jen se naučit užívat, to, co tady kolem nás je, v nás. Energie je fascinující - její moc, schopnost. Kdo nad tím přemýšlí?

Opět, musím zase říct, miluju fantazii! Sice mě dohání k šílenství, že nejsem schopná řídit svůj vlastní reálný život, ale těší mě, že se mohu na těchto vlnách usmívat.

btw. Mám problém, jsem nespolečenská, nemůžu najít chuť k lidem, k jejich poznání, k dávání šancí. Chci najít přátele, ale nevím jak. Mám blok. Cítím tu samotu, a ta mě děsí. Nemám důvod bojovat, za co.


S pozdravem neweresth

Nakonec jsem se dočkala vlastního vzkříšení a na jak dlouho?

24. february 2016 at 18:24 | neweresth
Krásný večer,
Na začátek - mám dobrou náladu.
Poslední měsíc se zdál být tak trocu o ničem, vzhledem k tomu, že jsem se ještě nenaučila pořádně pracovat s časem. Občas holt potřebuji nakopnout. Najít inspiraci. Někdy přijde sama. Naštěstí začal další semestr, tentokrát by měl být klidnější, ikdyž, kdo ví. Musím uznat, že i někteří učitelé podávají látku, tak aby se nezdála tak nudná, ovšem někteří zůstávají ve stále stejných kolejích. Je škoda, že je to jenom o biflování, ale o tom to je, dělat něco mimo školu. Tak pomalu se učím využívat možností, kterých se mi dostává, nevšímám si jich - chyba.

Při některých hodinách zkouším kreslit, něco, čemu jsem se tolik vyhýbala a překvapivě, není to tak příšerné. Třeba se někdy v brzké době podělím. Zdá se mi, že těch výtvorů mám v posední době opravdu hodně. Zkouším. Hledám krásu, krásné věci, příjemné na pohled - pro oko, minimálně to mé. Snažím se a to se cení. Pochválit práce jiných, to se musí, dodá to sílu a chuť jít dál. Všichni něco umíme, jen se to naučit ocenit.

Teď už by to chtělo sehnat nějakou brigádu. Nerada bych skončila dva měsíce v kuchyni na dětském táboře. Ráda bych se podívala do UK, vzhledem k tomu, že jsem tam naposledy byla v osmé třídě, ráda bych si procvičila angličtinu - potřebuji to jako sůl. Má mluva je otřesná. Držím si palce a jsem pozitivní. Jo, úsměv a jedem.

btw. Mám ráda kouzelné věci, proto jsem se pokusila o lehce magický design, heh, aspoň pozitivně laděný. ^^ Musím se někdy sama pochválit. ((:

pac a kocour, s pozdravem neweresth

Vrchol dvouleté krize

31. january 2016 at 0:08 | neweresth
Heh,
Dneska jsem opravdu dostala chuť napsat, něco krátkého. Jen tak mě napadají věci, které nikdy moc nedělám. Možná je to chyba. Přicházím o mnohé. Hlavně, když jde o lidi.

Posledních pár měsíců pro mě bylo dosti psychicky náročných, a vím, že tomu není konec, ale musím se překonat a zničit ty nesmyslné pocity drtící mne samou. Od té doby, co jsem odešla od koní jsem se pravděpodobně ještě víc uzavřela a ztratila smysl, chuť pořádně žít, zkrátka nemám smysl, ale pravděpodobně sakra moc plýtvám, jak časem - tak schopnostmi.

Držím si palce (ať třeba přežiju ty učitele na vysoké, co mě pořád drtí někde pod hranicí normální nálady).
Víte, jsem moc ráda, když mají lidé radost. Ráda na ně koukám. A určitě jsem někde hluboko, možná ani né tak hluboko žárlivá, vůči své neschopnosti být ráda a šťastná.

Takže letošní rok je sudý a já se hodlám najít. Na konci prvního měsíce - jaké krásné rozhodnutí!
Btw, Jsem, ale nejsem dospělá. Radši budu infantilní s nějakou fantazií, než nešťastná a držící se pevně země.

Fotografie - tumblr

28. november 2015 at 21:07 | neweresth
Ahoj,
Jde vidět, že s mou aktivitou to není nijak závratné.
Baví mě fotit, a tak jsem se nakonec rozhodla, že fotky budu vystavovat na tumblr. pokud máte zájem tak tady

TUMBLR - Neweresth

A jinak občasně vymýšlím videa na youtube taky v odkazu. ((:

YOUTUBE - Neweresth

KULTURNĚ V BRNĚ - modní inspirace

29. october 2015 at 15:14 | neweresth
Krásné odpoledne,
I když venkovní osvětlení spíš ponítí náladu spíš ve smutném směru, já se dneska nenechám. Pokud nevíš, nezažiješ, lituješ či nelituješ? Jsem tak nějak nabuzena optimismem. Překvapivě, DÍKY škole.

Když někdo řekně, že jdeme na výstavu, zní to jako opravdová otrava, ale také záleží na zaměření. Musím uznat, že tentokrát jsem byla mile překvapená. Netušila jsem, že takové nové módní kousky mě pobídnou k tomu, abych se usmívala. Folkór, práce, tam někde se bere ta inspirace. Výsledky jsou překvapující. Opravdu, nazvala bych to jako inspirující výstavu. Pokud máš zájem se odlišit a navíc vypadat dobře, přijď se kouknout, neprohloupíš.

Nechtěla bych prozrazovat, co můžete vidět, ale určitě to stojí za to. Talent, všude je talent. Jestli se považuješ - aspoň trochu - za fashion guru, běž. Nádech tradic a počátků nenechá spát kdejakou věkovou kategorii. Ano, hledá se BUDOUCNOST V TRADICÍCH, v něčem, co je nám známé.

Celková expozice je velmi dobře koncipována. Dynamickou atmosféru dodává hra světel. Není nouze o konstrasty. Vzhled jednotlivých místností je řádně promyšlet, co - kde - a - jak. Spolu se zajímavých hudebním doprovodem se můžete dostat do divokých krajin, fantazií a snů.

I ze "starých" věcí se dá vykřesat víc, než si člověk myslí.

Konkrétní info najdete ZDE ((:

Ztrácíš se v terapii s podzimem a nespokojeností

18. october 2015 at 21:07 | neweresth
Příjemnou chvilku,
Tak nějak je tu podzim, jako každý rok, mnoho článků a návodu na to, jak si vylepšit náladu, neupadnout do depresí nenechat se stáhnout atmosférou a skrytou temnotou tohoto období, a to i přesto, že je tak krásné a má své kouzlo. Není škaredé, co je škaredé a nepříjemné?!

Pořád něco psát a sama sobě se nevyznat,
stále zírat a pozorovat něco, co možná -
nemá takovou váhu sebe sama zabavit.

Trávit čas na místech, kde se hledá pochopení v nepochopení. Poukázat na chyby a nedokonalosti. Vždyť v nedokonalosti je krása. Kdo to řekl? Určitě měl pravdu. Při procházce dnešními mětskými ulicemi mi došlo, že nechci dokonalost. Líbí se mi, když nejsou věci perfektní, tak nějak podle přísných pravidel. Psány a dělány ve svém stylu.

Nevyznat se, nevědět a nezkoušet. Chceš to zkusit. Zažít si cizích život. Nevíš jeslti to chceš nebo ne.

Je to pro Vás nebo pro mě. Jak se to vezmě. Psát terapií pro sebe. Dostat se z nevědomosti, z bludiště a nesouvislostí. A prej vše souvisí se vším. Když radost Vaše, tak z ní radost bude i moje. Malá pomoc, nesmělý úsměv.

To pravé ořechové

6. october 2015 at 22:32 | neweresth
Krásnou aktuální chvíli,
v tento moment bych ráda sepsala nějaký ten dojem z prvních dní na vysoké. Upřímně, ani nevím, co chci a po těch pár dnech, co jsem přežívala nkteré přednášky - si říkám. Chci to vůbec studovat? A to jsem jsem chtěla. Abych upřesnila, vrhla jsem se do pole Uměnovědných studií. Mnohým tento obor asi nic neřekne, ale letem světem, prostě nauka o umění.

Než jsem se plně ponořila do školních dní, musela jsem si počkat. Ze začátku jsem spíš trávila čas zařizováním různých a jiných záležitostí, jako jsou průkazky či nákupy věcí do bytu, jídla či třeba kalhot (kterých mám nedostatek, just for info). Většina už začala semestr 21., ale my jsme si to trošku posunuli, to víte, ti filozofi mají na všechno čas, až mi bylo divné, že jsem nic nedělala a mé spolubydlící se pořád někde couraly a sdělovaly mi své zážitky ze zajímavých či nudných hodin.

Ovšem, teď nevím, jestli bych radši trávila čas nic neděláním či se stresovala, kdy se dostanu na jakou filmovou akci, na nějakou vernisáž či si poslechla nějakou vážnou hudbu. Je toho na mě v těch pár dnech tolik, že nevím kam dřív skočit, ale nejlíp si to naplánovat a ono se to časem podá. Nebudu se nudit. Už teď mám naplánované koncerty hudby z dřívějších století. Jsem z toho vyloženě odvázaná. A co víc, musím i na akce, kde se mi fakt nechce, ale beztak se mi na to nakonec bude líbit.

Teď jsem se koukala do diáře a jak to tak plánuji, po tomto víkendu se se svou domácí postelí uvidím asi až na konci října. To se dá. Doufám, že budu v tento čas v klidu a v duševní pohodě. Tím bych pro tuto chvíli přestala psát a třeba se s Vámi podělila o další příjemné či méně příjemné novinky z mého života.
 
 

Advertisement