July 2017

Pocity vin a vděků

30. july 2017 at 12:46 | neweresth |  diary
Zdravím,
Ještě pořád jsem nepřišla na to, co chci a kdo jsem. Nerozumím si. Pořád stojím tak nějak na hraně při každém rozhodnutí, co je správné, co špatné. Občas mám pocit, že ani nemám 'právo' (důvod) tady být. Ve své podstatě mám všechno, a když si představím, kdo by to všechno byl schopen lépe využit, dává mi to pocit chtíče neexistovat. A pak si vzpomenu, že se vlastně nechci vzdát. V jednu chvíli cítím, že jsem došla na konec, že jsem vlastně stará - ale na druhou stranu jsem mladá. Kontrast. Tak nějak, je celkem těžké sepsat všechny myšlenky teď a tady.

Avšak, co se váže k nadpisu? Ikdyž si někdy říkám, že vlastně nic nechci a nepotřebuji, že tu vlastně ani nemusím být, nesmím zapomenout na to/ty co mě doprovází na mé cesti k pochopení smyslu života, jakým způsobem a jak. Cítím se vina, když si takové myšlenky připouštím - cítím se neohleduplně (ale stále jenom sama se sebou). Houpačkový syndrom, stále a dokola, nahoře a dole, vina(ne)vina.

Jsem vděčná za
  • upřímnost
  • pochopení
  • akceptování mého já
  • klid
  • ticho
  • radost
  • názor
  • dobrou náladu
  • čas, který mi někdo věnuje
  • emoce
  • lidi (na podobné vlně)
  • možnosti, které mám
  • existenci (čeho?koliv)

Jak nad tím přemýšlím, moc si ničeho nevážím, a zároveň je nesmírně těžké sepsat takový seznam, jelikož celý život může být člověk vděčný za své štěstí (v neštěstí). Vždycky může být hůř. Je dobré zapomenout? Je tu jisté prázdno, v jistých oblastech, něco opomíjím.

S pozdravem, neweresth.