April 2017

Dopsáno zpětně

30. april 2017 at 23:16 | neweresth
Zdravím,
stresovat se vlastním přesvědčením, vlastními sliby a následně se svou neschopností stresovat? Proč. Člověk není dokonalý, ikdyž má tendenci se k něčemu přiblížit - k čemu - k představám, které se zdají téměř nadpřirozené - nadlidské?

Ptám se - žijeme v našich iluzích? Znamená to, že když něco nemá materiální podobu, že není? Svým způsobem je možné, že si realitu vytváříme sami - ovšem, z jakého úhlu pohledu, na jakém principu? Co osvětluje naši snahu chápat nepochopitelné. Věda, fascinující - konstantně se vyvíjející, vynalézavá, přesvědčující o nových poznatcích, o pravdách? J epravda jenom jedna? Pravda, která se stále a dokola aktualizuje? Otázkou je, zda-li je člověk schopen se na novou teorii o skutečnosti adaptovat.

Kde se to ve mně bere - ty myšlenky? Co je normální? Nechápu. Mám pocit, že postupem času, co denodenně stárnu, jsem víc a víc paranoidní, mám strach z vlastních představ, vidím co vidím, či cítím, co cítím - kde se t bere v mé hlavě, je to jenom v mých očích nebo je možné, že někdo vidí a cítí, tak jako já - je možné někoho natolik přesvědčit - tak abychom se dostali na stejnou vlnu?

S pozdravem neweresth.