Cítit (ne)říkající schopnosti i neschopnosti já

11. february 2017 at 12:23 | neweresth |  diary
Krásné sobotní odpoledne,
kolik dělá člověk věcí, co sám ani dělat nechce. Dělá je s odporem? Dělá je s úsměvem? Dělá je vůbec? Je všechno jenom otázkou nebo se vše bere za samozřejmost, za naši pohodlnost.

Celý život jsem svým problémem. Od doby svého "samaseuvědomění" neustále řešíme NĚCO, s možnou vidinou nějaké budoucnosti - které bychom teoreticky (i prakticky) chtěli dosáhnout. Naučit se sami se sebou pracovat. Být vlastním pánem. Ikdyž čistě samostatný člověk není. Spoléháme na sebe (více ty a já), ikdyž nedocházíme k určitému uvědomění, že to tak zkrátka a prostě je.

Žít a využívat možností. Lovit je. Chytat se příležitostí. Ptám se sama sebe - dělám to, co chci? Jsem spokojená? Proč to tak dělám? Vymotávám se ze svých pavučin, které jsem postupem času vytvořila, které byly přetrhané vnějšími vlivy - nekončím destrukcí, tvořím - pomalu, ale jistě. Bězděčně, toď otázka. Jak to vidíš ty? Snažím se je rozšiřovat. Dochází na místa, kde se nedostanu - ale - proč - co mi v tom brání? Jsem to já a moje neschopnost věřit představám, které si sama vytvářím?

Dneska i zítra najdu chvíli, kdy si v křečích vlastní mysli připomenu své možné cíle a jak k nim dojít. Jak se s nápady vypořádám. Stanou se skutečnosti? Chci se přemluvit, aby to byla pravda. Bude.


S pozdravem neweresth.

btw. Dělám, co nechci. Bojím se. Neumím říkat ne. Vnitřně trpím. Jiný jsou za to rádi, ale já jsem nespokojená. Dojdu do stavu spokojenosti? Brzy? Doufám.
 


Comments

1 Nikki Allen | Web | 12. february 2017 at 14:58 | React

Takové poetické. :)
Cíle jsou geniální hnací motor.
A krásný obrázek.

2 jk-art | Web | 12. february 2017 at 15:18 | React

Se dvěma posledními řádky se, bohužel, musím plně ztotožnit. :/
Ale pevně věřím, že každý jednou najde sílu, aby se z těch všech pout, která ho omezují a brání mu žít šťastný život, vymanil. Chce to pomalu sbírat síly na to se někam posunout, což je občas ještě bolestivější než snášet přítomný stav. Zároveň musíme slepě doufat, že ta změna bude stát za to, protože jistotu, že tomu tak bude, nemáme nikdy. Snad se nám povede to jednou zlomit a začneme žít spokojeně. :)

3 buttercup | Web | 12. february 2017 at 22:03 | React

trochu mě to děsí, ale ty poslední dva řádky.. úplně jako kdybych to psala já o sobě. říkat ne je jedna z nejtěžších věcí. někdo se narodí s tím, že říkat ne umí, někdo se to během života naučí a někomu se to holt nikdy nepovede. já bohužel neměla dost štěstí a nejsem v té první skupině a vážně nechci skončit v té třetí, takže se snažím na sobě pořád pracovat. jednou příjde ten zlom a všechno bude dobrý, uvidíš. :) skvělej článek, hrozně se mi líbí, jak píšeš. ♥

4 cincina | Web | 12. february 2017 at 22:38 | React

Já tak přemýšlím o věcech, do kterých se mi nikdy nechce, ale stejně je udělám. Ani nevím, jestli s odporem. Jednoduše zatnu zuby a udělám je, nebo si je snažím nějak zpříjemnit.

5 raive | Web | 13. february 2017 at 11:37 | React

Taky neumím říkat ne a hrozně mě to štve, vidím totiž, jak moc mě to omezuje. Vím,že rozhodně nedělám to,co chci. A to co dělám a dělat nechci dělám se šíleným odporem, protože vím, že musím. Chtěla bych dělat to, co chci, ale já nevím co to je.

6 I am Jane | Web | 13. february 2017 at 18:27 | React

Ten obrázek je krásný :)

7 Ordinary-Princess | Email | Web | 15. february 2017 at 15:33 | React

Myslim si, ze do stavu spokojenosti se muze dostat kazdy, kdo veri a jde si za tim, v co veri. Dost lidi je nespokojenych s tim co vlastne delaji, jenze nikdo nedela nic s tim, ze je nespokojeny a pokud chci byt spokojen a splnit svou potrebu, tak do toho proste jdu

8 holkacomilujezivot | Web | 15. february 2017 at 15:50 | React

Já a moje sny, myšlenky ja bych o tom všem měla někdy napsat i knihu :D

9 Siginitou | Web | 15. february 2017 at 18:34 | React

Moc krasně napsaný, jako bych se v tom vyděla :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement