December 2016

Živím se představami

18. december 2016 at 15:18 | neweresth |  diary
Krásné odpoledne,
Kde končí a kde začíná realita? Z čeho máš radost? Kde ti stojí hlava? Kde jsem? Stále a dokola sama sebe se ptám. Mám pocit, že víc žiju ve svých představách, něco jako snové představy bez většího smyslu, bez či s podporou reálných skutečností. Přítomnosti jsem přikloněná, beru na vědomí, co se děje kolem, ale jsem spokojená? Váhám. Moc přemýšlím. Absurdní. Zbytečné. "Sloužím" ostatním i přes vlastní nechuť. Mám nechuť být. Většinou. Nemůžu říct, že je tomu tak vždycky. Jsem vděčná, že nacházím i podporu, ikdyž ji neumím "správně" ocenit.

Místy svítí. Místy zima. Krásné barvy. Odstíny červené, oranžové, žluté střídají odstíny růžové a fialové. Bílá. Padá. Doléhá. Zahaluje. Tma. Probleskávají světýlka. Lehounce tančí. V mlze. Odrážejí se. Třpytí se. Padají sem a zvedají se tam. Nahoru a dolů. Pořád dokola. Střídají se. Znova a znova. Žijí. Vděčně. Vesele. Dokud je stále jejich čas.

Nacházet krásná slova, která přicházejí. Chytají za nitky našich duší, svírají nervy, cesty myšlenek, do a z centra mozku. Postupem času pochopíme. Najdeme kouzlo ve slovech, ve větách - vyhledáváme je. Najít význam a mít z nich radost. Zaměřit se na ně - jak zní, líbí se našim uším. Jakým jazykem, jakým významem. Pokaždé jinak.

S pozdravem neweresth.