August 2016

Z jiného úhlu špatný, jinak dobrý

27. august 2016 at 14:44 | neweresth |  diary
Fajn odpoledne,
Pro někoho jsou myšlenk jiných (vyloženě) rakovinou, někdo je naopak ocení - a to jsem zmínila jenom první dva "konstrastní" pohledy. Kolik lidí, tolik úhlů. Jsem hloupá, jsem blázen, jsem nezodpovědná, co podle sebe - tebe jsem.

V tuhle chvíli jsem došla k závěru, že vlastně ten můj nepřirozeně přirozený pokus o pohled na svět v jiných barvách než černobílých mi nevydžel moc dlouho. Asic barvy ještě rozeznávám. Cítím, že na mě občas padá těžký bouřkový mrak nebo pořádný slejvákový.

Polemizovat. Přemýšlet. Hledat. Marnit? čas. Být svůj. Pochybovat.

Nechávám prostor pro další vlivy - je jasné, že se stále nechávám ovlivňovat. Nemám 100% konečný názor, když to není nutné. Nechávám prostor pro jiné (ikdyž to občas není příjemné.)

Když víš, že je tvůj život jednoduchý a stejně neumíš najít cestu k tomu být spokojeným člověkem. Když víš, že někdo trpí.

Kdy se naučím říkat ne, bez váhání?


Kde je doma?

8. august 2016 at 18:10 | neweresth |  diary

Krásnou tuto chvíli,
Od dob bydlení na intru se občas dostanu otázce, kde bych chtěla být, kde se cítím dobře, kde je to doma? Upřímně, zarazím se. Sama si nerozumím, ale vyloženě místo, kde bych zrovna teď chtěla být a cítila se nezstarostná, mě nenapadá. A upřímně ani nevím, jak se pořádně cítím. Pořád je to jakási nejistota, zmatenost. Přemýšela jsem, které zvíře může být můj spřízněnec, spirit - těžko říct. Sama si nerozumím. Co se týče momentálně otázky bydlení, prý jsem jako kočka. Je tomu tak, nebo to jen tak vypadá? Ovšem, pokud mě neznáš i já sebe, kdo to posoudí. Domněnka, a ne jedna.

Jsem ráda, když mi o mě někdo nšco řekne, sobecké to snad není. Jenom mě těší, že si mohu dát - pět a pět - dohromady. A třeba uchopit slova tak, že se vlastně přiřadí k jednomu z mých já. Protože, já - jsem já, a stejně nejsem sama já. Myšlenková terapie. Hledání. Fascinace neschopnosti. A. Zklamání či nespokojnost.

Říkají, že je myšlenkové pochody, chápání a pojetí "reality" je iracionální. I ona nechápe, kde se to v ní bere. Proč zrovna přemýšlí tak - jak přemýšlí. Co je původcem, je to chemie, je to všechno díky energii, která je kolem nás? Sama má občas pocit, že z vlastních myšlenek zešíli, že je paranoidní (ve tmě radši zavírá oči.) Fantazii se meze nekladou, ale je to jenom fantazie, nemůže to být realita?

S pozdravem, neweresth