May 2016

Cítit v každé buňce

26. may 2016 at 2:06 | neweresth |  photo
Krásný večer,
žiju, tak nějak. Kdeco se ztrácí v čase, který je relativní. Stárneme všichni. Opravdu. Jsem radši, když prší - poslouchat dopadající kapky, ležet a jenom být. Váhám, zda stojí za to být. Co mě ještě čeká? Možná bych chtěla vědět, ale nechci, chci se nechat překvapit - jak se vlastně se svým životem poperu?

Pořád se trápím sama se sebou. Nevím - co chci, jak se rozhodnout, nechci být nespravedlivá. Váhám nad tím, co je dobře a špatně. Člověk se nezavděčí všem a kdybych chtěla? Zbytečně se tím stresuju, maličkostmi - momentálně největší stresující chvíle zastává učení na zkoušky, které budou dofám brzy za mnou. Zbavím se takových stavů - nejistoty a úzkosti?

Optimisitcky na konec - jsou chvíle se cítím fajn - v těchto chvílích ovšem nepřemýšlím nad ničím. I to se stává a jsem za to ráda, jelikož, kdo by stále zvládal napnuté struny. To mi připomíná návrat ke hře na flétnu - nejsem vyložený talent, ale je to něco, co mě bavilo - vybrala jsem si to sama a proč bych nehrála jen tak, pro zábavu. Občas v těchto chvílích rostu ze své neschopnosti, občas se uklidňuji. Trénovat, chci.

Teď se usmívám. V uších mi hraje nová skladba Beartooth (jedna z mála skupin, kdy se při poslechu jejich skladeb cítím EXCITED) a pak klasické a instrumentální. Emoce, miluju je.