October 2014

Probuzení

27. october 2014 at 17:17 | neweresth |  diary
...občas mám pocit, že je třeba nastolit nějaký řádný řád, kterýmse inspiruji, ale to já nechci. Nechci se ještě víc omezovat.

(Nemohu si pomocit, ale pro dnešek jsem se naladila na tuto vlnu.)


Poslední dobou se tak nějak zase nevyznám v sobě, co chci a nedokážu ovlivnit svou vůli a některých věcech si tak trochu pomoct. Dělám věci, co mě baví, ale někdy mi trvá než se k tomu dokopu a dostanu. Když už jsem v tom, jde to a je mi fajn. Nechci se cítit ztracená, protože se nedokážu sama zvládnout.

Opět docházím k dalším názorům, jako že bych měla provést nějakou změnu, která by mě nějak navedla na lepší směr, k lepší náladě. Jsem tak pomíjivá a složitá. Namlouvám si to. Je to tak nějak, více či méně špatně. Chybí mi komunikace. Chybí mi motivace. Chci udělat to, co chci a myslím si, že je správné, ale kdekomu se mé vize nezdají.

(Jedno z mých pondělních rán.)

Asic, nekončím s negativním. (Přeberte si to jak uvážíte za vhodné.) Doufám, že v nadcházejících dnech dojdu k lepšímu pohledu na svět, k lepšímu naladění. Opět začnu navštěovat ty poloněmé lichokopytníky. Vidím v tom smysl. Zase pomůžu. Přestavuju si to jako něco, co mi chybělo a opět mi navrátí chuť k tomu žít víc.

Mám chuť napsat, že jsem si konečně uvědomila jednu zásadní věc, která mě čas od času velice tíží.

P.S. Píšu s velkou neurčitostí. Chtělo by to psát o učitých věcech? Zajímám Vás? Zajímá Vás, co si myslím?

Plněno energií a to pozitivní

18. october 2014 at 23:36 | neweresth |  photo
Krásný večerní čas,
Lítám a plavu v myšlenkách, které mě týhnout někam, kam vlastně ani nechci. Mhm, ale pro dnešek tohle není nějak extra podstatné. Naladila jsem se dobrou muzikou a snažím se přemoct spánek, vzhledem k tomu, co mám ještě v plánu. Nemám chuť Vás zatěžovat svým stresem a proto Vám radši ukážu jedno další ranní procházení s cílem - "Prostě a jen tak směrem za svitem." Tohle mi stojí za to nespat, málo spát a brzo vstávát. Žít obalena v jevech kouzelné přírody a dál o ní víc snít.

Zoufalství ve slovech

11. october 2014 at 15:47 | neweresth |  poems
Krásné odpoledne,
Naladění není přímo zřejmé, trochu negativního nádechu jsem si vnesla do žití. Opakovaný houpačkový syndrom. Přemýšlím zda karma opravdu existuje a zda má vesMír opravdu takový vliv na naše počínání. Jsem tak špatná. Zpětně mě hlodá svědomí. Proč jsem to udělala tak? Proč jsem nemyslela jinak? Moc otázek mě tíží a to mě vede k tomutu počinu, který vám chci ukázat. Heh, co si vzpomínám, pár nesmyslů jsem již sepsala, asic tomu je již pár let pryč.

Cítit se svázána, jako v kleci,
každá má myšlenka mě topí hloubš,
snažím se plavat bez pomoci,
hledat možnost odproštění.

Mám pocit, že život pro mě není,
avšak jsem přesvědčena o lepších dnech,
kdy neponesu tíhu nerozhodnosti na bedrech.

Pokaždé, když dojde na výsledek,
odhlečí mě od těžkosti provazů,
svazující můj bezradně vypadající rozsudek,
kde možnosti útěků často není.

Otázky následků mi nedovolí konat,
není to o mně, je to o Vás,
snažím se v dobro obrátit a pomáhat,
avšak mi samotné se tolik neuleví.

A tak to dopadá, když člověk moc přemýšlí.