September 2014

Hedebně naladěno potřetí

28. september 2014 at 7:07 | neweresth |  music
Vědět, to je sakra osvobozující pocit. I taková maličkost, kterou si člověk ujasní v hlavě může nadále pomoci a zbavit se té nesněsitelné přítěže, pocitu zoufalosti. Když už jsem se dostala dál, můžu pokračovat. V ten moment, kdyjsem byla nucena čekat mě popadla nálada pročíst si, co jsem sem vlastně psala a když dojdu k této kategorii, tak mi dochází, že toho tu moc není. V nějakém článku jsem se zmiňovala o tom, co vlastně při poslouchání preferuji - ano, je to melodie, jak to vlastně zní. Nikdy jsem se v poslouchání textu moc nepídila. V tonech třeba nějaké jiskry, energie.

Matty Mullins - 99% Soul

Burning Down Alaska - Savior

Being As An Ocean - The Poets Cry For More

Matchbook Romance - Portrait

Asi takhle bych to zhrnula.

Na pomoci záchranného kruhu, když se chceš dostat z kruhu

21. september 2014 at 8:47 | neweresth |  diary
Krásné nedělní,
Přemýšlím, co bych napsala. Je toho stále tolik, ale všechno je tak spletené, že vlastně ani nevím, kde je začátek či konec. Řešit problémy, které nejsou vlastně ani problémy, puhá myšlenka. Rozmotávání kruhů, do kterých se stále dostávám, ale i zamotávám. Dostává se mi dalších pocitů nevědomosti. Zním pravděpodobně nerozhodně, ale to já jsem a kolikrát jsem to řekla a napsala.

Podívám se zpětně. Vlastně nic není tak špatné, jak se může zdát. Mám radost a z maličkostí. Když si člověk najde to, co se mu na věci líbí, může být šťasten. Jela jsem se podívat na východ slunce, jelikož jsem skoro ani nespala. Všude kolem byly mraky, ale s možností najít místa, kudy se sluneční paprsky snažily prodrat. Mlha. Každá vrstva měla jiný vliv na barvu svého okolí. Jen si představit, dokreslit. Člověk se nesmí snažit - držet se tak hluboko a nesnažit se takové změny, která mu pomůže a nadále i vysvětlí - PROČ. Mrzí mě, že to prostě někdo nezkusí. Má to smysl.

Kolikrát jsem tak pesimistická. Jde to znát, ale já vím, že je to lepší. Co dokáže udělat chtíč, a co vůle. Jsou chvíle, kdy jsem naprosto dole a jednou třeba nahoře, ale žiju. Proč se zbytečně trápit. Vím, že stále opakuji to samé dokola, ale co, opakování je matka moudrosti a chci si vtlouct do hlavy, že mám cíl a smysl - celá existence. Nejsme tu pro nic za nic. Záleží na nás, jakou cestu si nakonec vybereme.

Nečekané i čekané aneb dívám se na svět skrze brýle svých barev

13. september 2014 at 21:26 | neweresth |  diary
Krásný večer bez předsudků, beze strachu,
Zas a opět má člověk pocit, že se v sobě ztrácí. Je to dáno nebo si to opět jenom namlouvám. Překonávat se. Nátlak společnosti - není to vhodné, nesmí se to nechat daleko dojít. Jít si za svým, se svou intuicí, se strachem i bez. Chce to cíl, chce to odhodlání, chce to chtíč. Všechno jde. Musí se věřit. Spoustu věcí jde překonat i jen tak nad nimi mávnout, jde to. Nesmíme se vzdát hned ze začátku. Ano, někdy je možná prohra, ale taková zkouška by neměla stát tolik. Stanovit si priority. Nevyhnout. Nenechat se srazit. Vůle.

Hned ze startu školního běsnění mám pocit beznaděje. Tolik věcí, tolik informací a v jakém množství se to na mě valí, až mi z toho jde hlava kolem, sem i tam. Poslední rok, asic nemůžu to brát jako konec, jenom jedno ukončení další etapy mého a cizího života. Změna. Ukáže se kdo z koho, jestli to unesou mé nervy a zda-li se dám do boje s mou vůlí. Najít neznámou a získat nějaký zdárný výsledek. Velká pomoc. Snaha se cení.

Ano, už o rok starší jsem opět, ale pocity z mé mentality jsou stále stejné. Nedozrály do takových výšin, do jiných dimenzí. Jenom přicházím na to, kolik negativních vlastnosti vlastně sebou nosím. Je to třeba vědět?! Nemělo by se to s tím přemýšlením tak přehánět. Radost, mít radost z toho, že člověk na něco přijde, jo, tak je třeba se řádně zaměřit.

I já se v sobě často nevyznám, v mých nesouvislých myšlenkách. Stará nejsem, mé vnitřní já není a stojím si za tím. Co vůbec znamená slovo starý, spravedlnosti a smysl?