Pohled na svět uvězněného ve strachu.

22. february 2014 at 0:58 | neweresth |  diary
Krásný brzkou hodinu ve znamení zářících hvězd Vám přeji.
Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mě láká psát. Není to jako dřív, když jsem prostě neměla takovou chuť, napsat delší větu. Příjde mi, že jsem to prostě odflákla, napsala nějaký nezajímavý příspěvek bez emocí. Možná nebylo to správné rozpoložení, pro to abych napsala něco tak trochu smysluplného. Můj pohled na svět či na současnou situaci priorit se velmi měnil v průběhu pár let. Pochybuju, že se koloběh zastaví, takže počítám s tím, že příjde zase nějaká ta změna, ale momentálně se cítím relativně dobře, avšak zmateně s tím, co mám, či nemám.

Je toho tolik, z čeho mám chuť se vypsat. Občas mám prostě pocit, že je má nálada nastavená tak, abych se cítila jako bych se měla každou chvíli rozsypat. Mám takový pocit, že to prostě nezvládám. Jsou takové chvíle, kdy mám pocit, že se zhroutím a takové, kdy hýřím optimismem. Nerozumím těm všem vlivům - barvy, okolí, hlasy a mnohé další. Je toho tolik, co může změnit náladu. Jenom slovo, dvě či tři a nebo pouhý pohled. Těžko se s tím vyrovnávám, jelikož nad tím opravdu přemýšlím. Jo, lehce se řekne, že to nemám řešit, ale jen tak lusknutím prstem to prostě nejde. Začala jsem odbourávat "stresové" hranice na úplně špatnou stranu. Bylo by třeba přetočit vlnu.

Nejradši bych se někdy ráda nakopala, za to, co dělám, jak se chovám. Tohle, si říkám teď, ale když příjde na určité situaci, jsem opravdu v úzkých. Je pro mě těžké vypořádat se se sebou samou, s mým chováním. Každičká kapka strachu mě zahání do kouta a stále mě drží těmi svými chapadly, a ač se sebevíc snažím, překonat se, vždycky příjde nějaký další blok a nejde mi, se hnout. Mám pocit, že jsem něco překonala, ale stále je na čem pracovat. Nikdy nic samo jen tak nepříjde. Takových možností je, a já se držím zpátky a pak mi to užírá mysl.

V poslední době jsem si oblíbila procházení plné nesrovnaných myšlenek, které je třeba někam šoupnout. Pokaždé dojdu k nějakému názoru, ale...

P.S. Zmatečné skoro jako já.
 


Comments

1 Ellie Jingles | Web | 22. february 2014 at 11:18 | React

Svým způsobem ti rozumím, ale asi nedovedu formulovat do vět důvod proč. Možná je to touhle divnou zimou, která se mi zdála jako jedna velká noc.. ani sníh ani slunce :( drž se

2 Lola-J | Web | 22. february 2014 at 11:25 | React

Zdá se mi, že je nás čím dál víc a víc, těch, co přemýšlíme... možná až moc. :D Občas se nad tím musím až pousmát, ale sama si kladu nespočetně mnoho otázek a jsem často z tohoto světa a lidských vztahů zmatená... i ze sebe sama.
Na tvém místě bych prostě relaxovala a udělala si čas na třídění myšlenek. Nikdy mi to samozřejmě nepomohlo úplně, ale měla jsem pak ze sebe lepší pocit. A většinu věcí jsem začala brát s úsměvem... Tak doufám, že v té bouři myšlenek se vyznáš a tyhle pocity přejdou. :)

3 Danielle | Web | 22. february 2014 at 12:12 | React

Rozumiem. Sú chvíle, keď ťa nič nebaví nevieš čo máš robiť a si na pokraji zúfalstva. Potom však prídu lepšie časy a máš chuť robiť všetko. A nie je nič lepšie ako keď sa človek vypíše. Vždy to pomôže.

Ten pocit keď bojujeme sami so sebou je neskutočne nepríjemný. Je náročné sa prekonať a veľakrát sa nám to nepodarí. Vždy sa potom na seba hnevám keď mi niečo zas a znova nevyjde. A preto treba mať pevnú vôľu.

Príliš veľa rozmýšľame. Mali by sme konať:)

4 MuMie.xo | Web | 22. february 2014 at 12:20 | React

taky mám takové nálady, kdy se mi chce strašně moc psát a když píšu článek jde to skoro samo a mám plnou hlavu nápadů.. Občas to ale třeba vůbec nejde a já nemůžu vymyslet skoro nic:D A takové pocity že někdy jsem na zhroucení a někdy jsem pořád veselá mám taky.. Někdy brečím, někdy jsem jen smutná, někdy se třeba celý den jen směju:)

5 Pagess | Web | 22. february 2014 at 14:10 | React

Jako bych četla sama o sobě... během pár vteřin se mi otočí nálada o 360°C. Je to hrozné. Citím se dobře, pak něco a mě je hrozně, že bych se chtěla zavřít někde do skříně a usnout tam na věky.
Potom, když se cítím líp tak si říkám, že až znova taková situace nastane budu silná, jenže ne. Jsem ve stejné prdeli, jako předtím. Takže to je normální, je to prostě příšerná puberta s hodně hormony. :D

6 Mrs. Tollens | Web | 22. february 2014 at 17:28 | React

Děkuju, určitě cvičit budu je to úžasný a ještě úžasněji se cítím :3 Jinak to moc dovře znám, je to když jsme štastná a protě občas stačí jedno slovo, věta nebo cokoliv aby se vše změnilo.. Nesnáším tyto své výkyvy nálad :D

7 Ko Ky | Web | 22. february 2014 at 17:33 | React

tedy tomu říkám teda činnost :) občas je to ale i k užitku,ale ne vždy tak pozor na to,aby tě to nevrátilo zase zpátky

8 lee-chan | Web | 22. february 2014 at 17:41 | React

Já,když jsem něco psala, tak mi to vždycky přišlo "uspěchané". Bez pořádných popisů, pocitů postav. Vlastně se mi na tom líbila jenom ta myšlenka, realizací jsem to vždycky zkazila :D

9 Date tree | Email | Web | 22. february 2014 at 18:09 | React

Já přemýšlení nemám moc ráda.. na mysl mi vždy vyplují ty nejřernější myšlenky a celý den je v háji.. :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement