February 2014

Odlehčený úsměv na rtech za zvuků počínání.

22. february 2014 at 22:38 | neweresth |  diary
Zase Vás spamuju, but who cares?
Některé myšlenky jsem utřídila tak, aby mě netrápily, ale pořád se to vleče. Odbourávání je holt na dlouho, ale na tom zapracuju. Mám spoustu práce, takže to možná půjde snadno, nebo prostě na práci nebude ani pomyšlení. Avšak... Pozor... Moje nálada je relativní normální. Dalo by se říct OK. Mám takový pocit, že mám poslední dobou chuť letět. Pryč. Pomalu se vidím v těch létavcích, o kterých zrovna něco píšu.

Nechci být depresivní, ale mám tolik témat, o kterých by se dalo relativně dost debatovat a to spíš v tom negativním slova smyslu. Nechci si, ale dneska to prostě překonám a nenechám se "zmást" negativní energií. Je čas nastoupit na tu pravou vlnu, tu, pozitivní, plnou energie, radosti a života.

Co jsem doma, nevím, kde mám hlavu. Pořád někdo něco řeší. Cítím se bezmocná, a dávám to najevo docela špatným způsobem. Avšak, zase, snažím se mysl uklidnit a povznést se nad situací. Nemůžu se nechat pořád deptat nějakými maličkostmi. Je to smutné, že mě trápí zrovna něco, co by mi mělo být opravdu nejbližší, ale mám ten pocit, že mi prostě nerozumí. Takovému stavu určitě taky porozumíte. Nejsme tady na vše sami! Tím bych skončila, jelikož chci být optimistická.

Koukněte se a pobavte se, pokud budete chtít.

Pohled na svět uvězněného ve strachu.

22. february 2014 at 0:58 | neweresth |  diary
Krásný brzkou hodinu ve znamení zářících hvězd Vám přeji.
Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou mě láká psát. Není to jako dřív, když jsem prostě neměla takovou chuť, napsat delší větu. Příjde mi, že jsem to prostě odflákla, napsala nějaký nezajímavý příspěvek bez emocí. Možná nebylo to správné rozpoložení, pro to abych napsala něco tak trochu smysluplného. Můj pohled na svět či na současnou situaci priorit se velmi měnil v průběhu pár let. Pochybuju, že se koloběh zastaví, takže počítám s tím, že příjde zase nějaká ta změna, ale momentálně se cítím relativně dobře, avšak zmateně s tím, co mám, či nemám.

Je toho tolik, z čeho mám chuť se vypsat. Občas mám prostě pocit, že je má nálada nastavená tak, abych se cítila jako bych se měla každou chvíli rozsypat. Mám takový pocit, že to prostě nezvládám. Jsou takové chvíle, kdy mám pocit, že se zhroutím a takové, kdy hýřím optimismem. Nerozumím těm všem vlivům - barvy, okolí, hlasy a mnohé další. Je toho tolik, co může změnit náladu. Jenom slovo, dvě či tři a nebo pouhý pohled. Těžko se s tím vyrovnávám, jelikož nad tím opravdu přemýšlím. Jo, lehce se řekne, že to nemám řešit, ale jen tak lusknutím prstem to prostě nejde. Začala jsem odbourávat "stresové" hranice na úplně špatnou stranu. Bylo by třeba přetočit vlnu.

Nejradši bych se někdy ráda nakopala, za to, co dělám, jak se chovám. Tohle, si říkám teď, ale když příjde na určité situaci, jsem opravdu v úzkých. Je pro mě těžké vypořádat se se sebou samou, s mým chováním. Každičká kapka strachu mě zahání do kouta a stále mě drží těmi svými chapadly, a ač se sebevíc snažím, překonat se, vždycky příjde nějaký další blok a nejde mi, se hnout. Mám pocit, že jsem něco překonala, ale stále je na čem pracovat. Nikdy nic samo jen tak nepříjde. Takových možností je, a já se držím zpátky a pak mi to užírá mysl.

V poslední době jsem si oblíbila procházení plné nesrovnaných myšlenek, které je třeba někam šoupnout. Pokaždé dojdu k nějakému názoru, ale...

P.S. Zmatečné skoro jako já.

Nadmíra myšlenek, asi bych to pak nebyla já.

15. february 2014 at 10:08 | neweresth |  diary
Zdravím,
Předem chci upozornit, že je to další sněť myšlenek lehce pubertálního děvčete, které stále hledá světlo na konci tunelu. Takže, záleží jen na Vás, jestli máte zájem se zaobírat jejím životem naladěným na "houpačkovou" vlnu.

Můj plán byl naprosto odlišný, ale mám prostě tu chuť napsat. Stále víc mě fascinuje to žití na této planetě. Z každé strany se ke mně dostává tolik informací, že pomalu ani nevím, co si mám myslet. Co je pravda a co lež. Zdá se, že jsem lehce ovladatelná, ale jak kdy. Nejvíc mě děsí to, že přemýšlím, opravdu hodně. Skoro bych řekla, že je to zdraví škodlivé, jeslti si chci udržet pevné nervy, které už asi nemám. Posledních pár dní jsem měla pocit, že jsem blázen. Takový pocit, že to nezvládám. Vždycky něco přijde, a naprosto mě to pohltí, že nevím, co si dál počít. A horší je, že mě to pohltí natolik, že si nemůžu pomoct a nedokážu to jen tak přejít.

Neleze mi na mozek, jak vlastně ten svět či život funguje. Jaká je pravděpodobnost událostí. Kdo tahá za nitky. Jsme to my, nebo...? Nedovedu si ani představit, co.

Nakonec bych ještě chtěla dodat, či znát Váš názor. Asi už od jakživa poslouchám písničky, záleží na náladě, který "styl" mě zrovna pohltí, ale došla jsem k názovně uvažovala nad tím, jak je lehké nechat se unést hudbou, ale zároveň jsem zjistila, že prostě text opomíjím. Nevím, jestli je to špatně nebo ne.... ráno jsem poslouchala a trochu se zamyslela nad tím, co vlastně text říká no a když už jsem se teda zaposlouchala, docela jsem se zhrůzila, ale kvůli tomu přeci nepřestanu poslouchat... Jednou jsem, ale situaci přehodnotila, ale to se týká toho "slavného" hitu interpreta Thickeho a jeho "kumpánů". V tom případě jsem ji tak trochu zavrhla. Tohle mě zrovna netrápí.

V poslední řadě si říkám, jak je možné, že je psychika nastavena zrovna na to určité měřítko.

Jestli máte chuť, zlepšit si náladu, můžete v předešlém článku.

Potýdenní příprava na stres.

9. february 2014 at 17:18 | neweresth |  diary
Krásný podvečer,
Jen tak jsem se chtěla ozvat, jelikož to zase na týden zabalím a budu se pilně věnovat studiu, které mě už teď stresuje. Jelikož jsem se na skoro nic z toho nekoukla. Vůbec mě neděsí ta představa, že se teď budu ještě učit. A víte, sakra, jak moc mě to desí. Škoda slov. Prokrastinace, nesnáším ji. Myslím, že se najde spousta takových lidí, co sdílí podobný nebo stejný názor či vlastnost. K tomuto víkendu bych přiřadila přídavné jméno - relativní nuda - a vlastně je to tkaové slovní spojení. Až na to nic nedělání mi ten konec týdne okořenila procházka s našima, kdy jsme se vyvezli a postupně vydali cestou do lesa či lesem. Měla jsem tu možnost užít si klidné chůze a koukat do okolí. Co mě víc těšilo, vyfotila jsem nějaký ten obrázek do sbírky vzpomínek, takže se časem možná podělím těmi (ne)dílky. Musím se omluvit, že je to jen ve zkrattc, ale stejně to možná ani nikdo nedočte.

Můžu se jenom ještě "pochlubit" takovou krátkou tvorbou. Stříháním jsem strávila minimálně dvě hodiny, takže jsem z toho byla celkem vyřízená. Doufám, že někdo sdílí podobný názor a nebo mi jej můžete vyvrátit. Určitě ocením každou vaši radu či každý komentář.
Děkuji.

Mimochodem, můžete se kouknout na video předchozí. Týkalo se optimismu.

Lehoučké paprsky a silný vítr.

7. february 2014 at 15:48 | neweresth |  diary
Příjemné páteční odpoledne,
Pěkně Vás zdravím s pohodlí kuchyňské židle. Zrovna jsem dopila již druhé kafe, ale stále mám chuť na další. Mám pocit, že to se mnou nic neděla, ikdyž mé tělo to asi moc neocení. Prázdniny se končí a já už se zase pomalu stresuju z toho, co mě prostě čeká. Avšak jsem opravdu ráda, za všechno, co se během tohoto týdne událo. Prodělala jsem nerozhodné depky, prodělala rozhovor, kdy jsem zjistila, že ten život není jen tak o ničem, že všichni jsou nerozhodní, takže můžu být v klidu, rozhodla jsem se konečně jakým směrem půjde můj výběr seminářů, udělala jsem si test osobnosti a jsem překvapena, nebo spíš ne, ale něco se celkem potvrdilo. Teď jenom čekám na výsledky testu dalšího. Prostě mě to zajímá, co se o sobě můžu ještě dozvědět. No, většina fakt a opravdu sedí.

Parkrát za tento týden jsem přehodnotila situace a vrhla se střemhlav na procházky s našimi psíky, jednak s tou naší malou ochechulí a potom s těmi velkým blbouny (Kim a Lim - barzojky už od narození). První polovina týdne byla opravdu příjemně naladěná, co se týče počasí. Sluníčko krásně svítilo, bylo celkem teplo a co víc, i ten vítr nebyl tak špatný. Druhá polovina pracovního týdne se vleče v tempu zataženého nebe a trochou silnějšího větru, který tak akorát děsí mé vyhlídky, do budoucnosti. Doufám jen, že se mi ještě podaří udělat to, co mám v plánu. Takže si držím palce.

Konečně jsem přečetla tu báječnou knížku - Obsluhoval jsem anglického krále - z půlky mi to přišlo jako takove lehke psané porno, ale co, další polovina už nebyla tak "záživná". Dneska bych to viděla ještě na chvilku, kdy si napíšu to, čeho bych chtěla dosáhnout a docílit. Však každý má právo na to, něco chcít.

Mějte se napozoru.
-neweresth

Stále se můžete pokochat mým videem, co se týče OPTIMISMU a klidně i odebírat, ale to už je jen na Vás, pokud budete mít zájem být obeznámení s dalšími videi. :)

Pomíjivost lidského bytí, voda lidského života a já.

3. february 2014 at 21:49 | neweresth |  diary
Zdravím Vás z brlohu,
Dneska byl krásný den, to se musí uznat. Začala jsem jej celkem optimisticky, kdy mě napadlo zase něco doma poklidit - o těch prázdninách. Nesnesu horu nádobí a drobky všude. Takže jsem uklidila a do toho si pouštěla nějaké songy, písničky, nebo jak chcete. Stálo to za to. Při některých jsem houpala boky do rytmu a cítila se celkem fajn. Aby toho nebylo málo, udělala jsem radost i těm malým čtyřnohým miláčkům - pustila ven naši fenku a uklidila klec morčatům. Miluju, když se můžu koukat na to čisto.

V rámci možností jsem uvařila oběd, ale stále mi doma nebylo tak dobře, jako když jsem se postavila do dvěří nebo vykoukla z okna, kdy se sluneční paprsky opíraly o každý odkrytý kout mého těla. Bylo to tak krásné a ten lehký vítr. Žádné škrábání v krku nebo bolest mi nebránila v tom nechat se takhle zlehka lechtat hřejivými paprsky z nebes.

Musela jsem si tedy dneska udělat radost. Začalo to tím, že jsem se namalovala. To mě hrozně baví. Cítila jsem se opravdu dobře při každém kroku, co jsem na sebe patlala nějakou tu chemikálii. Zní to opravdu úchylně, když to čtu zpětně, ale je to tak. Bavilo mě to. Snažila jsem se. Při tom jsem koukala na internetové stránky a poslouchala další "novou" music z očka, která mě více či méně moc neláká. Tohle odpoledne jsem završila procházkou s kamarádkou. Bylo to nádherné. Zase se vidět s někým s kým si můžete jen tak popovídat. Je to takové jiné. Spíš kamarádka na drbání, ale pro dnešek mi to relativně stačilo. Při téhle příležitosti jsem udělala radost i té naší čtyřnohé jorce, která nás doprovázela, ikdyž byla celkem ohrožována kamarádčiným koliákem.

To je ode mě pro dnešek všechno. Snažila jsem se vypíchnout ty podstatné věci, které mě relativně potěšily. Nechci se zaobírat tím, že mě zrovna odzbrojila nemoc. (Teď to mimochodem dělám.) Berme to s optimismem. Níže se můžete pokochat něčím, co jsem dnes vytvořila.

profile of the owner

2. february 2014 at 2:50 | neweresth

Tak schválně...

Abych byla upřímná, jsem velmi komplikovaný člověk, každý se ke mně musí najít nějakou cestu. Upřímnost je jedna z vlasností, které využívám v mnoha situacích. Neměla bych se chválit, ale pesimismus nebo náladovost patří k těm zápornějším vlastnostem, které mě pohlcují, avšak naivita převládá vše, dále pak snílkovství a šílenost (ale jak kdo ji zná). Ráda pomůžu. Nechci být středem pozornosti, klidím se do ústraní a poslouchám, baví mě to, ráda si vyslechnu, co jiní říkají, nebo mají chuť mi sdělit. Jsem spíš listener než talker. Nesmírnou čás trávím tím, že přemýšlím - nad vším, co se stalo, co se stane a co vlastně je. Mnohdy se tímto způsobem vedu do jistých stavů nevědomosti, ze kterých se vlastně musím řádně vyspat. Někdy to trvá dýl a někdy je to lepší hned po probuzení. V poslední době se snažím věci tak moc neřešit a jít dál, někam, kde to má smysl.

Svůj volný čas jsem trávila po nějaká ta léta s koňmi, kterým jsem se snažila porozumět vší možnou silou. Jsou to milá a také někdy komplikovaná zvířata, ke kterým je třeba si najít tu správnou cestu, a to je ta největší odměna Porozumění. Celých 6 let + 6 měsíců jsem navštěvovala jeden klub v okolí, který mi toho hodně dal a kde jsem poznala spoustu úžasných lidí, se kterými se někdy setkávám a mimoto i tu nejlepší osobu, které můžu říci cokoliv. Poznala jsem zde poníka s velkým srdcem. Sára, naučila mě toho hodně, změnila svůj postoj vůči lidem a musím uznat, že jsem dokázali docela dost, z mého pohledu. Dále jsem pracovala s jedním hřebečkem ve městě, kde studuji. Kůň, který mi ukázal, že mám na to, něco dokázat. Taky mě toho tolik naučil, že to to ani slovy nedá popsat.

Abych nezapomněla ráda maluji, miluju ty vrstvy barev na papíře, plátně či čemkoliv jiném. Mnohem radši vezmu štěstec do ruky nežli tužku, avšak snažím se jí také příjit na chuť. V neposlední řadě ráda zpívám. Sice nejsem žádná operetní ani popová hvězda, ale baví mě to, hlavně domácí karaoke. Často zpívám své myšlenky, přičemž mi tento styl "terapie" pomáhá zvládat krušné chvíle.

Pár let už navštěvuju nějakou tu školu a tou je gympl. Zde jsem také poznala spoustu zajímavých lidí a něktěří mě toho také spoustu naučili. Jsem jim vděčná, celému tomu městskému životu. Jen co moc nemusím na této škole jsou předměty jako je tělocvik (jsem naprosto antitalentovaná a nesnáším běhání), fyziku (moc mi to neleze do hlavy), chemii (co dokáže učitelka) a matiku. A naopak výtvarka a čeština mě baví! :)

Je toho tolik, než se člověk pozná, a navíc se stále mění, ale něco zůstává. Velká výzva - žít tady na tom světě.

Momentálně opět hledám smysl života. Chci něco zažít a prostě žít.

Asi se nebudu popisovat jak vypadám, ale dá se to přežít.

EDIT: Neaktualizováno, zkopírováno z předešlého blogu.

Co jinak?


contact me

2. february 2014 at 2:48 | neweresth
Máte tu možnost mě najít ještě někde jinde nebo mi prostě napsat.
  • mail: Neweresth(zavináč)email.cz
  • youtube: here
  • instagram: here

reading 2014*

2. february 2014 at 1:23 | neweresth
Takový netradiční článek, který bude zaznamenávat tituly těch knížek, které jsem měla možnost přečíst v tomto krásném a dlouhém roce. Postupně budu přidávat, ale nejsem zase tak pilný čtenář. ^^
  • Proměna - F. Kafka
  • Kdo chytá v žite - J. D. Salinger
  • Obsluhoval jsem anglického krále - B. Hrabal
  • A Thousand Splendid Suns - K. Hosseini
  • Stařec a moře - E. Hemingway
  • Bylo nás pět - K. Poláček
  • Krysař - Viktor Dyk
  • Pygmalion - George Bernard Shaw
  • Smrt krásných srnců - Ota Pavel
  • Norské dřevo - H. Murakami
  • Havran - E. A. Poe
  • Báječná léta pro psa - Michal Viewegh
  • Mice and Men- John Steinbeck
  • Valkýry - Paulo Coelho
  • Ďáběl a slečna Chantal- Paulo Coelho
  • Děvčátko - Sarah Preston
  • Tajný deník Adriana Molea - Sue Townsend
  • Miluj bližního svého - J. M. Remarque
  • Putník (Máguv deník) - Paulo Coelho
  • Valkýry - Paulo Coelho
  • Záhir - Paulo Coelho
  • Jedenáct minut - Paulo Coelho
  • Desátý dar - Jane Johnson
  • Alchymista - Paulo Coelho
  • Harry Potter and the Cursed Child - J.K.Rowling
  • Colorless Tsukuru Tazaki and His Years of Pilgrimage - Haruki Murakami
  • 1Q84 - Haruki Murakami

+ kvanta mangy
zvýrazněné = rozečtené