Niterní bouře

31. march 2018 at 23:59 | neweresth |  diary
Zdravím,
Jak krásně zní představa procházení se. Za svitu měsíce. Ve společnosti hvězd. Nacházet kouzlo v temnotě každodenní noci. Za svitu pouličních lamp. Nechat se unášen na vlnách větru. A chtěla rozpustit niterní bouři, opustit se, rozpustit ji, propustit se. Den, co den - na jehlách. Ustrašený pohled na svět. Nevěřícnost. Jak jednoduché je odsoudit někoho, sebe samého. Přichází bez rozvah. Přichází sám. Očekávaný v neočekávání. Neočekávaný v očekávání.

Zlomek na časové ose, a člověk stejným člověkem již není. Pohled na svět. Změna. Neuvěřitelná. Chvíle a moment. Překvapení. Kdy sama sobě blízko jsem, a v zápětí se sama v sobě a se sebou ztrácím. Nejsem úplně pohlcena černočerným pohledem, pouze tím pocitem, který se sebou přináší. Prodrat se na povrch. Prodrat se trnitou cestou.
S pozdravem neweresth.