Jsem svým koncem a svým začátkem

29. august 2017 at 17:17 | neweresth |  diary
Zdravím,
Poslední dobou mám pocit, že se ztrácím, jak fyzicky tak po psychické stránce. Mám pocit, že něco přijde, nějaký konec. Jaký? Co si pod takovým koncem představuji, ani já sama nevím. Jenom to tak zkrátka cítím. Váhám jestli jsem stále já já. Cítím se na víc, na každý den jiným člověkem. Neznámý svého doteku. Neznámý svých myšlenek.

Nevím, v jakým představách žiji, na jakou vlnu jsem se dostala, ale jsem. Cítím přítomnost, ani nevím čeho, jenom vím, že to tu je. Je to má představa? Jsem paranoidní. Říkám, si že žiju přítomností a zapomínám minulost, budoucnost mě možná tak akorát děsí (ikdyž proč by měla, proč bych to tak měla chápat) - cítím se nejistá, cítím se na hraně. Zapomínám minulost(?) - zdá se že si z jejich kousků dotvářím příběh. Mám pocit, že už tak vlastně nežiju z vlastní vůle, že žiju podle příběhu, který pro mě někdo napsal. Střípky z dob minulých skládám od začátků založení tohoto blogu.

Mám pocit, že ztrácím sovu identitu. Žiju v paralelních světech. Žiju v myšlenkách. Co je to vlastně realita. Kde se nacházejí její hranice. Jsem vším a jsem ničím. Jsem všude a jsem nikde. Myšlenkový procesy se snaží dosahovat kapacit malého vesmíru v hlavě.

Jak vidíš svět, cítíš se jako jeden celý člověk, jak vidíš barvy, jak vnímáš svět, jak přemýšlíš, jak cítíš, jak žiješ.